Jan Cimický

Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1972) a od počátku své lékařské dráhy se specializoval na psychiatrii. Pracoval v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde byl v letech 1981 až 1996 primářem socioterapeutického a rehabilitačního oddělení. Podle jeho tehdejšího nadřízeného Zdeňka Bašného měl Cimický zneužít svého lékařského postavení a z nemocnice musel odejít v roce 1996 kvůli sexuálnímu obtěžování. Šlo o dvě podání, která podle něj zněla velmi věrohodně.[2] V roce 1996 si Cimický otevřel privátní Centrum duševní pohody Modrá laguna, kde jeho spolupracovníky jsou PhDr. Helena Suková a PhDr. et Mgr. Jiřina Sámková[3].

Je čestným předsedou České sekce Mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury (AIEP), členem Obce spisovatelů, členem Psychiatrické a akupunkturní společnosti J. E. Purkyně a také francouzské psychiatrické společnosti (FIFP). S Českým rozhlasem spolupracoval přes 50 let, mimo jiné na stanici Český rozhlas Dvojka moderoval pořad Noční Mikrofórum a příležitostně také Nedělní Dobré ráno.[4]

Ve jmenných evidencích Archivu bezpečnostních složek je uveden jako důvěrník StB, krycí jméno Pinel, registrační číslo 46 485.

Jeho próza čerpá převážně z lékařské praxe, mnohdy jde o příběhy s detektivní zápletkou - např. Případy doktora Dvořáka (1976), Poslední zastávka smrt (1980), Klíč k pachateli (1981), Gang smrtících snů (1985), Rána z milosti (1995), Dívka z přehrady (1997), Oddychový čas (1998), Popraviště v parku (2001), Vražedná past (2004), nebo Diagnóza: Náhlá smrt (2005). Problematikou stáří, generačních vztahů, morální lability a kriminality mládeže se autor zabýval v psychologické novele Poslední návrat (1988) a v románové reportáži Útěk do klece (1990). V povídkové sbírce Podivný host (1993) se zaměřil na sociální a psychologické problémy české společnosti po roce 1990.

Vydal několik sbírek vlastní poezie – Psychoterapie slov (1992), Stopami dláždění (1993), Lásko šílená (1996), Rákosová flétna (2001), Pro Tebe, má lásko (2003) a Ty a já (2007).

Je také autorem publikací pro veřejnost ze své odborné problematiky – Neznáme my se odněkud? (1990), Našinec v ohrožení (1994), Psychiatr v kapse (1995), Minimum o stresu (1996). Vydal též knihu vzpomínek Jak se z básníka stává psychiatr a naopak (1995) a cestopis Nefritový drak (2000).

Překládá díla francouzských dramatiků (např. Jean Anouilh) a básníků (např. Jacques Prévert).

Zpěvačka Jana Fabiánová 28. října 2021 na sociální síti zveřejnila, že ji v minulosti sexuálně napadl. Dále uvedla, že tímto prohlášením veřejně protestuje proti ocenění Cimického prezidentem České republiky medailí Za zásluhy, které prezident plánoval udělit 1. ledna 2022. Poté se ozvalo několik dalších žen, které nezávisle na sobě uvádějí podobnou zkušenost.[5] Jimi popsané události odpovídají velmi závažným trestným činům.[6] Napadení popsala na Instagramu a v interview DVTV 10. listopadu 2021 i moderátorka České televize Martina Hynková Vrbová, která s ním spolupracovala na pořadu Co mám dělat, když. Policie uvedla, že na základě informací z médií zahájila prověřování případu.[7] Dne 9. listopadu policie v tiskové zprávě potvrdila, že kriminalisté provádí prvotní úkony v rámci trestního řízení, a vyzvala možné poškozené ženy i svědky, aby se ozvali přímo vyšetřovateli.[8][9]

Ve výpovědích napadených pacientek zaznívá, že je měl Cimický sexulně napadat denně, a jedné z pacientek měl vyhrožovat elektrošoky, pokud by o sexuálních napadeních promluvila.[10][11] Pacientky měl sexuálně obtěžovat jako primář psychiatrie v Psychiatrické nemocnici Bohnice, poté v centru Modrá laguna.[12] O působení Cimického v Bohnicích se tehdejší ředitel ústavu MUDr. Bašný Zdeněk vyjádřil tak, že o sexuálním obtěžování věděl, ale že byl překvapený jeho rozsahem a charakterem.[10] MUDr. Bašný potvrdil, že bylo veřejné povědomí o nevhodném chování Cimického vůči pacientkám, ale propustil jej až na základě stížností. Trestní oznámení ani podnět na lékařskou komoru kvůli Cimickému tehdy nepodal.[10]

V reakci na probíhající kauzu dosluhující premiér Andrej Babiš 8. 11. prohlásil, že by Cimický neměl obdržet státní vyznamenání, jehož avizování celou kauzu odstartovalo.[13] Následující den prezident Miloš Zeman vzkázal, že své rozhodnutí nemění[14], a o dva dny později Andrej Babiš zaslal prezidentovi dopis, aby Cimického nevyznamenával.[14] Cimický posléze oznámil, že vyznamenání nepřevezme, a že se chce proti nařčení soudně bránit.[15]

Advokátce JUDr. Lucie Hrdé[16], která zastupuje oběti sexuálního násilí, se ozvalo přes 30 žen, které Cimického obviňují ze sexuálního napadení.[17] Advokátka upozorňuje, že je možné, že i starší případy nemusí být promlčeny, pokud se prokáže kontinuální jednání.[11]

Policie na jaře 2022 obvinila psychiatra Jana Cimického z 29 případů znásilnění a vydírání. Případy se měly stát mezi lety 1980 až 2016.[18][19] Cimický byl během března 2022 vyloučen z České lékařské společnosti a ze všech jejích organizačních složek, tím pádem včetně z Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Česká lékařská komora ale vyloučit Cimického stále nehodlá, a proto může Cimický nadále vykonávat svou profesi. Prezident České lékařské komory MUDr. Milan Kubek[20] uvedl, že s případným vyloučením budou čekat na výsledek vyšetřování.[21]