Jan Bucquoy

Studoval literaturu v Grenoblu, filozofii v Gentu, režii v Bruselu, politologii a École Supérieure d’Art Dramatique (Vyšší škola dramatických umění) ve Štrasburku. Během studií vedl dramatický soubor Laboratoire d’Action Populaire (L.A.P.), se kterým uvedl na scénu hry Mejercholda, Brechta, Fassbindera, Erwina Piscatora a Michela de Ghelderodeho. Později uvedl ve francouzštině vlámské divadelní hry Huga Clause (Vendredi) nebo Cyriela Buysseho (Het Gezin van Paemel).

Je autorem námětů asi padesáti komiksů, za thriller Le Bal du rat mort (Glénat 1986) získal cenu za nejlepší komiks roku 1981 – Prix Saint-Michel. Jeho film La Vie sexuelle des Belges 1950–78 (1994) vychází z jeho komiksů Brèves Rencontres (1987) a Tout va bien (1990).

S producentem Francisem De Smetem spolupracoval na (zatím) šestidílné sérii filmů « La Vie sexuelle des Belges » (Sexuální život Belgičanů):

• La Vie sexuelle des Belges 1950–78 (1994);
• Camping Cosmos (1996);
• Fermeture de l’usine Renault à Vilvoorde (1998);
• La jouissance des hystériques (2000);
• Vrijdag Visdag / Friday Fishday (2000);
• La société du spectacle et ses commentaires (2003).

Dále natočil:

• Crème et châtiment / L’Entartement de Toscan du Plantier au festival de Cannes 1996 (1997) (krátký film)
• La Vie politique des Belges (2002)
• Les Vacances de Noël (2005)

• 1976 Elles vivent sous terre et ne sortent que la nuit. – Textes – Ed. Oswald, Paris.
• 1979 La disparue du port d’Anvers, éditions MDM, Paris.
• 2008 La vie est belge

Jeho kontroverzní umělecká činnost je ovlivněna belgickým surrealismem (např. M. Mariënem), situacionisty (G. Debord a jeho kniha Society of the Spectacle) a teoriemi o medializaci naší společnosti. Tyto vlivy lze najít nejen v jeho filmech, ale i v akcích, mezi které patří plánování státního převratu, který má začít útokem na královský palác. Zatím ho pokaždé zatkli (za výtržnost), poprvé 21. května 2005, potom týž den v roce 2006 a 2007. V souvislosti s nastolením nového společenského systému např. navrhuje nahradit volby loterií. Do dějin belgické televize se zapsal vystoupením v pořadu Incredibile, kde si dovolil znevážit královnu vdovu – Fabiolu. Kromě toho spolupracoval s belgickou pirátskou rozhlasovou stanicí Radio Uylenspiegel. V roce 1992 na hlavním bruselském náměstí symbolicky popravil bustu krále Baudouina.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Bucquoy na Wikimedia Commons
• Jan Bucquoy (stránky)
• Dolle Mol
• Komiksy – bibliografie
• Jan Bucquoy v Internet Movie Database (anglicky)
• Society of the Spectacle Archivováno 16. 12. 2007 na Wayback Machine