Hugo Claus

Byl nejstarší z pěti synů tiskaře. Od osmnácti měsíců do jedenácti let byl umístěn v klášterním ústavu a v různých chlapeckých penzionátech. Od roku 1940 žil u rodičů, vystudoval gymnázium, poté navštěvoval sochařskou třídu výtvarné akademie a divadelní akademii v Gentu.

V 50. letech se stal členem umělecké skupiny CoBrA. Tři roky (1950-1953) žil v Paříži, kde se stýkal se surrealisty a existencialisty. Poté žil v Římě, od roku 1955 v Gentu, v 70. letech načas v Amsterdamu.

Roku 1979 získal nizozemskou cenu Constantijn Huygensprijs, v roce 1986 Cenu nizozemského písemnictví.

Proslul svými vztahy s populárními herečkami. V letech 1955-65 žil s herečkou Elly Overzierovou. V roce 1970 se seznámil s nizozemskou herečkou Kitty Courboisovou (o tomto vztahu napsal knihu Het jaar van de kleft; Rok raka). Později žil s nizozemskou herečkou Sylvií Kristelovou, známou z erotického trháku Emanuelle.

Na konci života trpěl Alzheimerovou chorobou a v březnu 2008 se rozhodl ukončit život eutanazii.

V roce 1947 vydal první sbírku experimentální poezie nazvanou Kleine reeks (Malá řada). Roku 1950 vydal první román, poprvé pod názvem De eendenjacht (Lov na kachny), později jako De Metsiers (Metsiersové). Známým se stal roku 1952 díky románu De Hondsdagen (Psí dny), který zaznamenal velký úspěch. Roku 1955 napsal svou první divadelní hru Een bruid in de morgen (Jitřní nevěsta). Roku 1965 debutoval i jako filmový scenárista a režisér – natočil film De Vijanden (Nepřátelé). V roce 1969 představil divadelní hru Vrijdag (Pátek). Zdaleka největšího ohlasu mezinárodního dosáhl však až roku 1983 knihou Het verdriet van België (Smutek Belgie).[1]