Jan Baptista Bárta

V mládí se byl skautem, později se rozhodl stát františkánem, byl totálně nasazen v Německu, což jeho vstup do řádu oddálilo. Po návratu do vlasti dokončil františkánský noviciát a v roce 1947 byl vysvěcen na kněze a poté působil v českém pohraničí.

V roce 1949 byl zatčen a v roce 1950 po tzv. Akci K internován a umístěn v želivském koncentráku. V září 1950 z Želiva uprchl, poté se skrýval a vedl podzemní církevní činnost. V roce 1951 byl zatčen, krutě mučen a v roce 1952 odsouzen ke dvaceti letům vězení. Prošel jáchymovskými doly, kde organizoval mezi trestanci tajné náboženské kroužky, pročež byl přemístěn do věznice, kde byl styk vězňů více omezen. Propuštěn byl v roce 1966, nějakou dobu pracoval v příbramských dolech.

Za Pražského jara organizoval obnovu františkánského řádového života i podpůrné programy a exercicie pro ženské řády. Přišel s myšlenku malých maskovaných komunitních domů, někdy i smíšených, která byla postupně realizována především v Liberci, Praze, Brně, Bratislavě a Košicích. Časem si každý dům vytvořil svá specifika. Po sametové revoluci tato forma soužití postupně zanikla.[3]

Bárta připravoval a organizoval podzemní řádová teologická studia, pro něž překládal a vytvářel učební texty, jeho koncepci přebíraly i ostatní řehole.[3] V roce 1969 se usadil ve Vrchlabí, kde žil v komunitě mladých františkánů, které připravoval ke kněžství.[4]

V různých podzemních školách a kurzech vyučoval teologii a religionistiku a produkoval křesťanský samizdat. V roce 1980 byl znovu zatčen a odsouzen k šestnácti měsícům věznění za „maření státního dozoru nad církvemi“, nástup trestu byl ale ze zdravotních důvodů odložen. Zemřel za volantem svého vozu na infarkt, jeho pohřeb se stal manifestací přežívajícího řeholního života v Československu. Čtrnáct dní po pohřbu došla na jeho adresu výzva k nástupu trestu.[5]

Pohřben je v Liberci-Ruprechticích. V roce 2004 obdržel od Institutu františkánských studií in memoriam Plaketu sv. Anežky České „za dlouholetou heroickou činnost pro záchranu františkánské spirituality v našich zemích v období totalitního režimu a organizaci teologického studia Provincie sv. Václava OFM.“[6]