James Franck

James Franck (26. srpna 1882 Hamburk, Německo – 21. května 1964, Göttingen, Německo) byl německý nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1925, jejíž druhou polovinu obdržel jeho kolega Gustav Ludwig Hertz.

James Franck
Narození	26. srpna 1882 Hamburk
Úmrtí	21. května 1964 (ve věku 81 let) Göttingen
Místo pohřbení	Hřbitov v Ohlsdorfu
Alma mater	Univerzita Heidelberg Humboldtova univerzita
Povolání	fyzik, vysokoškolský učitel a chemik
Zaměstnavatelé	Univerzita Johnse Hopkinse Chicagská univerzita Univerzita v Göttingenu Humboldtova univerzita
Ocenění	Nobelova cena za fyziku (1925) medaile Maxe Plancka (1951) Rumfordova cena (1955) Dannie Heineman Prize (1961) zahraniční člen Královské společnosti
Choť	Hertha Sponer (od 1946)
Funkce	profesor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

J. Franck vyrůstal v bohaté židovské rodině. Začal sice v Heidelbergu studovat chemii, ale svá univerzitní studia navázal fyzikou na univerzitě v Berlíně, kde i získal doktorát a taktéž profesuru. Profesorem experimentální fyziky se stal v roce 1921 na univerzitě v Göttingenu, kde působil, než nastoupil Adolf Hitler k moci. Tehdy se odstěhoval do USA na univerzitu v Chicagu, kde opět působil jako profesor.

V době svého působení v Berlíně Franck sledoval, spolu s Hertzem, závislost stupně ionizace na energii elektronů v parách rtuti. Dokázali, že atomy rtuti pohlcují energii elektronů po kvantech a dále studoval kvantový charakter fotochemických reakcí.

V USA pokračoval ve své práci na využití kvantové mechaniky k výkladu mezimolekulárních sil. Tato jeho poslední významná práce byla potvrzena i experimentálně. Již jako držitel Nobelovy ceny, kterou získal společně s Hertzem v roce 1925, se postavil v roce 1945 do čela vědců, protestujících proti použití atomové bomby.

Franck-Condonův princip v absorpci a fluorescenci

Franck-Condonův princip pro případ klasického kyvadla