Gustav Ludwig Hertz

Gustav Ludwig Hertz (22. července 1887, Hamburg – 30. října 1975, Východní Berlín) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1925 za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem společně s Jamesem Franckem. Byl synovcem fyzika Heinricha Hertze.

Gustav Ludwig Hertz
Rodné jménoGustav Ludwig Hertz
Narození22. července 1887
Hamburk
Úmrtí30. října 1975 (ve věku 88 let)
východní Berlín
Místo pohřbeníHřbitov v Ohlsdorfu (53°37′16″ s. š., 10°3′ v. d.)
Alma materUniverzita v Göttingenu (1906–1908)
Mnichovská univerzita (1908–1909)
Univerzita Friedricha Wilhelmse v Berlíně (1909–1911)
Humboldtova univerzita
Povolánífyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléHumboldtova univerzita (1913–1920)
Philips (1920–1925)
Univerzita Martina Luthera (1925–1928)
Technická univerzita Berlín (1928–1935)
Siemens (1935–1945)
Sukhumi Institute of Physics and Technology (1945–1954)
Lipská univerzita (1954–1961)
OceněníNobelova cena za fyziku (1925)
Stalinova cena (1951)
medaile Maxe Plancka (1951)
Helmholtz-Medaille (1959)
Hervorragender Wissenschaftler des Volkes (1959)
… více na Wikidatech
ChoťEllen Dihlmann
DětiCarl Hellmuth Hertz
PříbuzníHeinrich Rudolf Hertz (strýc)
Hans Hertz (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franck-Hertzův experiment byl jedním z prvních pokusů, který dal podklad pro Bohrův model, což byl předchůdce kvantové mechaniky.

Mezi roky 1920–1925 působil ve fyzikální laboratoři firmy Philips v Eindhovenu. Pak se stal profesorem a ředitelem fyzikálního institutu univerzity v Halle. O tři léta později se vrátil do Berlína jako ředitel Fyzikálního institutu Technologické univerzity Charlottenburg. V roce 1935 z politických důvodů na své funkce rezignoval a začal pracovat ve výzkumných laboratořích firmy Siemens. Po válce (1945–1954) pracoval Hertz v čele výzkumných laboratoří v SSSR. Na konci svého činného života byl jmenován profesorem a ředitelem Fyzikálního institutu Univerzity Karla Marxe v Lipsku, kde působil do roku 1961, než odešel do důchodu.

Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově Ohlsdorf, kromě jiných je zde pohřben i jeho strýc Heinrich Hertz.

Ocenění
  • 1925 – společně s Jamesem Franckem získal Gustav Hertz Nobelovy ceny za fyziku
  • 1927 – člen akademie Leopoldina
  • 1931 – člen-korespondent Akademie věd v Göttingenu[1]
  • 1951 – Stalinova cena
  • 1954 – člen Akademie věd NDR a zakládajíc člen Výzkumné rady NDR
  • 1958 – zahraniční člen Akademie věd SSSR.[2]
  • 1959 – Helmhotzova medaile Akademie věd NDR
  • 1995 – v Lipsku-Heiterblicku bylo na jeho počest otevřeno Gymnázium Gustava Hertze
  • Deutsche Physikalische Gesellschaft (DPG) na jeho počest uděluje mladým fyzikům Cenu Gustava Hertze

Odkazy

Reference
  1. Holger Krahnke: Die Mitglieder der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen 1751–2001 = Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen, Philologisch-Historische Klasse. Folge 3, Bd. 246 = Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften in Göttingen, Mathematisch-Physikalische Klasse. Folge 3, Bd. 50). Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2001, ISBN 3-525-82516-1, S. 112.
  2. Герц (Херц) Густав Людвиг [online]. Ruská akademie věd [cit. 2018-09-03]. Dostupné online. (rusky)

Literatura
  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
uspořádání Franck-Hertzova experimentu

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.