Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre

Už ve dvanácti letech navštívil Martinik se svým strýcem, který byl námořním kapitánem. Absolvoval jezuitskou školu v Caen a pak získal titul inženýra na pařížské École nationale des ponts et chaussées. Nastoupil k armádě a zúčastnil se sedmileté války, nedokázal se však přizpůsobit vojenské disciplíně a dal přednost dobrodružnému životu; procestoval většinu Evropy, v Rusku se pokoušel založit utopickou komunu, v letech 1768–1771 působil jako projektant na ostrově Mauricius, odkud byl vypovězen jak pro konflikty s nadřízenými, tak proto, že kvůli studiu exotické vegetace zanedbával služební povinnosti.

Po návratu z cest se usadil ve Francii a snažil se uživit psaním, navštěvoval salón madame Julie de Lespinasse. Ačkoli byl původně věřícím katolíkem, stal se obdivovatelem Jeana-Jacquese Rousseaua a vyznavačem kultu Nejvyšší bytosti. V duchu osvícenství a romantismu vznikla i jeho kniha Paul a Virginie, inspirovaná Robinsonem Crusoe i autorovou nešťastnou láskou k manželce botanika a politika Pierra Poivrea a popisující zrod milostného vztahu mezi chlapcem a dívkou, vyrůstajícími na opuštěném tropickém ostrově. Sentimentálně laděný román rezonoval s dobovými náladami hlásajícími návrat k přírodě a stal se bestsellerem, byl překládán do řady světových jazyků.[1] Jean-François Le Sueur a po něm Victor Massé podle něj napsal stejnojmennou operu, Prosper d’Epinay vytvořil sousoší obou milenců, známý je také obraz Pharamonda Blancharda.[2] Také Honoré de Balzac nebo Gustave Flaubert ve svých knihách zmiňují Pavla a Virginii jako symbol nezkažené lásky.

Dalšími významnými díly Saint-Pierra jsou cestopis Voyage à l’Île de France, obraz ideální společnosti v knize L'Arcadie a rozsáhlý spis Etudes de la Nature, kde podává svoji představu přírodního řádu. Zastával funkci ředitele pařížské botanické zahrady, v roce 1795 byl jmenován členem Institut de France a roku 1803 se stal akademikem. Byl členem radikální Společnosti přátel pravdy, patřil také k prvním propagátorům vegetariánství.[3]

Byla po něm pojmenována francouzská výzkumná námořní loď.[4]

• Pavel a Virginie – Indická chatrč – Suratská kavárna. Vladimír Orel, Praha 1931.