Jack Steinberger

V polovině 50. let se podílel na výstavbě velké bublinkové komory pro urychlovač částic Cosmotron v Brookhaven National Laboratory. Na tomto urychlovači se následně prováděly experimenty s produkcí a rozpadem hadronů s podivnými s kvarky a také experimenty na výzkum symetrie silné interakce SU (3), která souvisí s výskytem s kvarku.

Dalším významným úspěchem Steinbergera bylo měření spinu a parity (zrcadlová souměrnost) částic zvaných hyperony pomocí bublinkové komory v Brookhavenu. Například měřil neměnné rozložení hmotnosti elektron-pozitronových párů při rozpadu sigma hyperonů na lambda hyperony. Tím přispěl k prokázání narušení P symetrie ve slabé interakci.

Počátkem 60. let se zájem Steinbergera a jeho spolupracovníků z univerzity, mezi nimiž byli nejdůležitější Leon Max Lederman a Melvin Schwartz, přesunul k neutrálním částicím zvaným neutrina. Steinberger a kolegové postavili detektor v Nevis Labs a měřili jím neutrina vzniklá při rozpadech nabitých pionů a kaonů na miony. Získali řadu dat, podle nichž bylo produkováno mnoho mionů, ale žádné elektrony. Při tomto experimentu byla prokázána existence dalšího typu neutrina, spojeného s miony a nazvané mionové neutrino. Práce byla publikováno roku 1962 ve Physical Review Letters. Za tento výsledek získali Steinberger, Lederman a Schwartz Nobelovu cena za fyziku pro rok 1988. Steinberger svůj podíl věnoval New Trier High School na níž v mládí studoval.

V polovině 60. let Steinberger pobýval v CERNu, kde společně s Carlo Rubbiem uskutečnili experiment v němž naměřili interferenční jev, jímž lze vyjádřit stupeň narušení CP symetrie, ale i rozdíly hmotností mezi krátkodobým a dlouhodobým poločasem přeměny neutrálních kaonů. Po návratu do USA zopakoval Steinberger úspěšně pokus v Brookhavenu. Tím definitivně potvrdil platnost CPT symetrie jako symetrie přírody.

V roce 1968 Steinberger opustil Kolumbijskou univerzitu a vrátil se do CERN, kde přijal pozici ředitele oddělení. Nechal zde postavit experimentální zařízení využívající drátěnou komoru, kterou vynalezl Georges Charpak. Pomocí této komory bylo možné získávat mnohem větší množství dat, což přispělo k velkému rozvoji částicové fyziky. V 70. letech byly pozorovány další vzácné rozpady kaonů a bylo uskutečněno přesnější měření rozdílů hmotností kaonů. Na konci 80. let pak bylo na urychlovači Super Proton Synchrotron přímo pozorováno narušení CP symetrie.