Jídelní příbor

Jídelní příbor, jiným termínem nazývaný stolní náčiní je sada nástrojů, které strávníci nebo i obsluhující personál používají při manipulaci s jídlem. Slouží k porcování a vkládání jídla do úst. Základními částmi příboru jsou lžíce, nůž a vidlička. Příbor může obsahovat i různé přídavné náčiní – různě tvarované nože, vidličky, kleště, otvíráky a páčidla. V asijském stolování a kuchyni jsou naopak běžné hůlky. Celkem se uvádí až 200 různých druhů náčiní.[zdroj?]

Renesanční cestovní příbor s pouzdrem, Francie, 16. století
Luxusní stříbrný příbor z konce 19. století má dřevěný list na salát a lopatku na dort
Zleva: čínské dřevěné hůlky, čínská lžíce z rýžového porcelánu, kávová lžička, polévková lžíce, vidlička, nůž, rybí nůž
Moderní příbory z recyklovatelného plastu, povrchová úprava napodobuje kov, nože mají na čepeli pilku

Historie

První nože, lžíce a vidličky jsou zdokumentovány z mladšího pravěku, užívaly se v době bronzové a železné, nikoliv však současně. Nože z kovů se zprvu odlévaly vcelku i s rukojetí, železné čepele byly vykované již s trnem k nasazení do dřevěné rukojeti.[1], lžíce byly nejčastěji dřevěné. Ve starověku se jako hlavní jídelní nástroj lžíce, antické řecké a římské lžíce měly zajímavý design a mohl být ze stříbra. Variantně se s nimi k jídlu používal také nůž. Trojdílný příbor současného evropského typu se objevil během renesance v 16. století, běžně od konce 17. století. Nůž v příboru míval broušenou zahrocenou čepel, teprve v 19. století se objevily nože s tupou zakulacenou čepelí.

Materiály
Skleněný příbor s broušenými rukojeťmi, firma bratři Feixové, Albrechtice v Jizerských horách 1930-1940

Nejstarší příbory se zhotovovaly ze dřeva, železa nebo bronzu. Ve středověku se objevily rukojeti z kosti[2], často s okovanými rukojeťmi, v bohatších domácnostech ze stříbra, z broušených drahokamů nebo z mušlí. Od 18. století se rukojeti začaly dělat z porcelánu.[3] Železo je známo jak z archeologických nálezů, také z prostředí vojenského, snadno podléhalo korozi), proto bývalo nahrazeno bronzem, slitinou s niklem nebo dalšími kovy. V moderní době se objevily levné nerezavějící kovy jako hliník. Luxusní lžíce a vidličky ze skla sloužily, podobně jako ty kostěné, ke konzumaci pokrmů s octem. V současnosti se používají většinou příbory z nerezové oceli, ve stále větší míře také jednorázové plastové příbory.

Západní vliv

Kompletní jídelní příbor ze tří částí (lžíce, nůž a vidlička), se používá především v kulturních oblastech vycházejících z tradice evropského kontinentu, které od 20. století převládly v celém světě. Odhaduje se, že původně evropským příborem jí asi 900 milionů lidí a asijské jídelní hůlky používá asi 1,2 miliardy lidí. Asi 4,2 miliardy lidí jí bez příboru rukama.[zdroj?]

Prostírání na stůl

Jídelní příbory jsou při prostírání umístěny vedle talíře po obou jeho stranách a nad něj, podle pořadí podávaných chodů. Blíže talíři se pokládají ty části příboru, kterými se bude jíst později. Nůž (nože) a polévková lžíce se pokládají po pravé straně a podkládá se pod ně papírový ubrousek, pokud ten není stočen či jinak naaranžován na talíři. Na jednu stranu talíře se pokládají maximálně tři kusy příboru. Pokud je menu delší, přikládají se další příbory až v průběhu stolování. Nad talíř se klade dezertní vidlička nebo vidlička a lžička.

Umístění

Příbor se prostírá tak, aby byl snadno a okamžitě připraven ke konzumaci daného chodu pro praváky. To znamená, že je položen na správné straně a rukojetí nejblíže k ruce. Leváci musí počítat s tím, že mají vše položeno obráceně.

  • vidlička – vlevo od talíře, zuby nahoru
  • nůž – vpravo od talíře, ostřím k talíři
  • polévková lžíce – vpravo od talíře, dnem na stůl
  • dezertní příbor (dezertní vidlička, lžička) někdy nebo/také moka či čajová lžička – před talířem

Některé další příbory se umisťují např. na pečivový talířek (dezertní nůž), podšálek (např. kávová či moka lžička) atp.

Speciální příbory

Rybí příbor

Vidlička rybího příboru má kratší, ale širší zuby, nůž je bez ostří (rybu obvykle nemusíme krájet), s hrotem na konci ostří. Pomocí tohoto nože stahujeme maso z kostí, jež přidržujeme vidličkou. Když máme čisté maso na jedné straně talíře a kostičky na straně druhé (nebo je dáváme na zvláštní odkládací talířek), položíme nůž šikmo na talíř, vidličku vezmeme do pravé ruky a s její pomocí jíme jak maso, tak příkrm. Můžeme si vypomoci kouskem chleba v levé ruce. Rybí příbor se dá nahradit dvěma velkými vidličkami. Každou kostičku, která vnikne do úst, vyjmeme pomocí vidličky: kosti stále klademe na jedno a totéž místo na talíři, pokud nemáme u ruky už zmíněný odkládací talířek na kosti.

Příbory k sýru

Pro tvrdý sýr zakládáme dezertní vidličku a nůž. Pro sýr měkký postačí jen dezertní nůž. Sýr odkrojíme nožem, naneseme jej na kousek ulomeného chleba, který jsme ev. nejprve potřeli máslem, a celé sousto vkládáme do úst.

Jiné nástroje

Speciální nástroje se používají k pokrmům, které nejsou běžné, nebo ve společnosti, kde je jejich používání tradičním zvykem. K takovým neběžným patří nástroj na raky (vidlička se dvěma zahnutými háčky), lžička na vybírání morku z velkých kostí, držadlo se šroubem na drůbeží stehno, také nožík (páčidlo), obvyklé ve Spojených státech na otevírání skořápek vlašských ořechů (nikoliv k louskání).

Příbor na ovoce

K ovoci podáváme příbor na ovoce nebo příbor dezertní. Drobné ovoce jako jsou maliny, ostružiny, lesní jahody a borůvky, jíme čajovou lžičkou. Jiné ovoce, jako jsou třešně, jahody, rybíz, angrešt, nebo hroznové víno, jíme rukou, v tom případě přikládáme na stůl misku (fingerbowle) s vodou na omytí prstů. Pro vinné hrozny bývá v některých zemích (například ve Velké Británii) obvyklé servírovat nůžky, určené k odstřihování stonku hroznu se třemi až deseti stopkami bobulí.

Skládací příbor

Cestovní příbory se užívaly od 19. století, nejčastěji měly na společné rukojeti lžíci a vidličku, nebo se rukojeti snímaly.

Asijská civilizace

V Asii jsou nejpoužívanějším jídelním nástrojem jídelní hůlky, které se vyrábí ze dřeva a mohou být zdobené různými ornamenty a znaky. Hůlky se zakládají buďto na speciální podstavec, nebo do nádoby k tomu určené. Dnes se kvůli západním fast food trendům vyrábí i balené hůlky z plastu.

Odkazy

Reference
  1. Vokáčová, Věra: Nože, lžíce, vidličky.. UPM Praha 1982, s. 7-8
  2. Holčík Štefan, Príbory, Bratislava 1982, s. 10, obr. 10
  3. VokáčováVokáčová, Věra: Nože, lžíce, vidličky.. UPM Praha 1982, s. 89–95

Literatura
  • Vokáčová, Věra: Nože, lžíce, vidličky. Katalog sbírky Uměleckoprůmyslového muzea. UPM Praha 1982
  • SALAČ, Gustav. Stolničení. Praha: Fortuna, 2001. ISBN 80-7168-752-9.
  • Holčík, Štefan: Príbory. Tatran Bratislava 1982
  • Pinková, Alice: Stolování; Mona, 1983; str. 10; MK ČSR 59-160-83
  • Schnmuttermaier, Elisabeth: Metall für den Gaumen. Bestecke aus den Sammlungen des Museums für angewandte Kunst, Der Katalog und Ausstellung, Schloß Riegersburg, Expositur des Musems für angewandte Kunst, Vom 7. April bis 28. Oktober 1990. MAK Wien 1990

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.