Ján Poničan

Narodil se v rolnické rodině, ale po předčasné smrti rodičů ho vychovávali příbuzní. Vzdělání získával v Banské Bystrici (na maďarském klasickém gymnáziu) a Lučenci (reálné gymnázium, maturita). Později pokračoval na vysoké škole technické v Praze, ale po dvou letech přestoupil na právo, které ukončil v roce 1927. V roce 1924 vstoupil do KSČ. Příslušník skupiny levicově orientovaných intelektuálů DAV. Pracoval v Bratislavě jako koncipient, krátce i ve Zvolenu. Po přednáškách o SSSR, kde byl jako vedoucí delegace Mezinárodní červené pomoci navštívil Moskvu a Sibiř (1931), byl v Banské Bystrici odsouzen a vězněn (1931). V roce 1932 byl advokátním koncipientem u V. Clementisa, o rok později si otevřel vlastní advokátní praxi. Zastupoval zejména dělníků a komunistů. Advokátní praxi vykonával do roku 1947, později byl tajemníkem Advokátní komory, veřejným a státním notářem. Po roce 1945 byl tajemníkem a místopředsedou Spolku slovenských spisovatelů v letech 1958–1959 vedoucím maďarské redakce Slovenského vydavatelství krásné literatury, později pak až do roku 1964, kdy odešel do důchodu, byl ředitelem tohoto vydavatelství.

Spolu s A. Sirackým, D. Okálim a V. Clementisem založil v roce 1924 časopis DAV. Ve svých básních vyjadřoval své politické názory, revoluční a proletářské nadšení, ale také vlastní neklid, erotické a milostné motivy, městské zážitky (např. z Paříže), ale také sociální témata. Využívá melodičnost obrazů, poetické hledání rýmů. Kromě poezie, prózy a dramatu také překládal díla světových dramatiků a ruských autorů (Sergej Alexandrovič Jesenin, Vladimír Majakovskij), maďarských autorů (Endre Ady, Sándor Petőfi), ale také díla z bulharského jazyka.

• 1962 - Řád práce
• 1971 - národní umělec

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Poničan na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ján Poničan na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ján Poničan