Ján Pocisk

Vyučil se obuvníkem v Seredi, pracoval v Ostřihomi, Prešpurku (dnes Bratislava), Vídni a Mnichově. Zde navštěvoval kursy vyšší průmyslové školy. Od počátku 90. let 19. století se ve Vídni začal politicky organizovat v sociálně demokratické straně, během působení v Mnichově již patřil mezi organizátory jedné z tamních dělnických stávek. Od roku 1906 byl úředníkem nemocenské pokladny a redaktor Slovenských robotnických novin v Prešpurku, kde s ním spolupracoval Edmund Borek. V letech 1908-1918 byl členem slovenského výkonného výboru Slovenské sociálně demokratické strany Uherska a jeho pokladníkem. Angažoval se dělnickém vzdělávacím spolku Napred, u něhož roku 1913 založil dle českého vzoru i první Dělnickou tělocvičnou jednotu na území dnešního Slovenska. Během první světové války udržoval kontakty s českými sociálními demokraty. V roce 1918 se stal členem Slovenské národní rady a pak po celé období první republiky zasedal ve vedení celostátní sociální demokracie (v letech 1919-1938 člen zemského výkonného výboru strany na Slovensku, v letech 1919-1920 hlavní tajemník strany na Slovensku, dále starosta Dělnických tělocvičných jednot v Bratislavě a v letech 1923-1936 předseda správní rady a ředitel tiskárny J. Pocisk a spol. v Bratislavě).[5]

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[6] Podle údajů k roku 1920 byl profesí úředníkem v Bratislavě, toho času v úředním poslání v Americe.[7]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. V senátu setrval do roku 1939, přičemž krátce předtím, v prosinci 1938, se stal hospitantem v klubu nově zřízené Národní strany práce. Byl zbaven mandátu v lednu 1939 v důsledku rozpuštění sociálně demokratické strany na Slovensku.[8][9][10]

Za první republiky patřil mezi hlavní politické oponenty Hlinkovy slovenské ľudové strany. Po vzniku tzv. slovenského štátu byl pronásledován. Zemřel doma, ale na následky věznění v Ilavě.[11][5]