Ján Koscelanský

V letech 1966-1968 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska a člen Ústřední kontrolní a revizní komise ÚV KSS.[3] XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Vysočanský sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Na členství v ÚV KSČ rezignoval v červnu 1970.[4]

Ve volbách roku 1964 se stal poslancem Slovenské národní rady.[5] Po volbách roku 1964 byl zvolen za KSS i do Národního shromáždění ČSSR za Východoslovenský kraj. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1966 po doplňovacích volbách vypsaných poté, co rezignoval poslanec Emil Chlebec. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[6]

K roku 1968 se profesně uvádí jako představitel KRK KSS z obvodu Trebišov.[7] Během pražského jara udržoval jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSS ve Východoslovenském kraji kontakty se sovětskými představiteli na sousední Ukrajině. Zpočátku se orientoval jako stoupenec reformního kurzu, ale postupně se u něj začaly objevovat pochybnosti ohledně radikálních politických změn. V květnu 1968 svým sovětským protějškům sdělil, že není vyloučeno, že pro Slováky může být nezbytné „společně s bratrským sovětským lidem znovu osvobodit české země“. Zároveň byl kritický k česko-slovenským vztahům a vyjadřoval obavy, že i po připravované federalizaci může být postavení Slováků nerovnoprávné. Tyto postřehy pak byly ukrajinskými komunisty tlumočeny vedení KSSS.[8]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Trebišov), kde setrval do července 1970, kdy rezignoval na post poslance.[9] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděn jako vedoucí tajemník východoslovenského KV KSS Košice.[10]