Ján Janík (KSČ)

Po desítky let zastával přední stranické a státní funkce. V letech 1955–1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[3] Mezi roky 1962–1964 zastával funkci předsedy KNV pro Západoslovenský kraj. V letech 1960–1962 byl tajemníkem Krajského výboru KSS v Západoslovenském kraji, od roku 1962 členem Ústředního výboru KSS, v letech 1966–1968 a znovu od roku 1969 i členem předsednictva ÚV KSS a od roku 1970 navíc také tajemníkem ÚV KSS. V letech 1969–1970 působil na postu vedoucího tajemníka Městského výboru KSS v Bratislavě. Působil i na nejvyšších postech v celostátní komunistické straně. 12. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 13. sjezd KSČ, 14. sjezd KSČ, 15. sjezd KSČ, 16. sjezd KSČ a 17. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[4]

Ve volbách roku 1964 se stal poslancem Slovenské národní rady.[5][4] Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v dubnu 1970 (slib složil v květnu 1970) v rámci jedné z vln doplňovacích nominací v důsledku čistek po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada, kde rovněž zasedal.[6][7]

Ve Federálním shromáždění pak zasedal dlouhodobě po celé období normalizace. Mandát obhájil ve volbách roku 1971 (volební obvod Západoslovenský kraj), volbách roku 1976 (obvod Sereď), volbách roku 1981 a volbách roku 1986. Ve FS zažil sametovou revoluci a po ní v lednu 1990 rezignoval na poslanecký post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění.[8][9][10][11]

V roce 1970 a znovu roku 1974 získal Řád práce, v roce 1973 mu byl udělen Řád Vítězného února a roku 1984 Řád republiky.[4]