Ivan Stodola

Narodil se v rodině koželuha a učitelky. Vzdělání získal ve svém rodišti, v Prešově a v Kežmarku, později studoval medicínu na vysoké škole v Budapešti a v Berlíně, lékařský titul MUDr. získal v roce 1912. Pracoval jako lékař v Liptovském Mikuláši, v době 1. světové války sloužil jako vojenský lékař, po válce se opět vrátil do Liptovského Mikuláše. V roce 1933 se stal krajským zdravotním inspektorem, v letech 1938–1939 pracoval na Ministerstvu zdravotnictví v Praze, od roku 1951 pracoval v Bratislavě ve Státním zdravotním ústavu. Jako funkcionář Ligy proti tuberkulóze se stal zakladatelem preventivního zdravotnictví na Slovensku, v letech 1925–1944 byl redaktorem časopisu Boj o zdravie. V roku 1946 získal titul docenta sociální patologie, v roce 1951 byl protiprávně odsouzen a vězněn, propuštěn byl až po dvou letech na základě amnestie. Přestěhoval se do Piešťan, kde od roku 1954 žil jako důchodce. V roku 1967 mu byl udělen titul národní umělec.

Už v dětství a také v době svých studií vyrůstal v kulturním prostředí, kde se často setkával s ochotnickým divadlem a sborovým zpěvem, což ovlivnilo i jeho vztah k literatuře a později i jeho vlastní tvorbu. Psal hlavně divadelní hry: komedie, tragédie a romantické historické hry. Jeho rozsáhlé memoárové knihy tvoří žánrově ucelené autobiografické vyprávění o životě a společenských událostech. Jeho díla jsou často uváděna i na divadelních scénách v Praze nebo v zahraničí, ale také se staly námětem pro rozhlasové pořady a televizní filmy.