Ivan Štarha

Již během vysokoškolských studií pracoval v Telči v srpnu 1956, v období, kdy byl telčský archiv bez vedoucího, společně s dalšími brigádníky z brněnské fakulty. Většina zpřístupňovacích prací byla totiž vzhledem k nedostatku zaměstnanců prováděna brigádnicky, přičemž odbornější úkoly byly zajišťovány studenty v rámci placených brigád konaných v době prázdnin.[5] Hned poté, co absolvoval vysokou školu, začal pracovat jako archivář.[1] Dne 6. června 1958 nastoupil jako mladší archivní pracovník do Státního archivu v Telči.[6] Zde zpracoval rozsáhlý archivní fond Okresní úřad Nové Město na Moravě.[2][7]

V roce 1959 odešel do Jihlavy, kde v archivním oddělení Jihlava Krajské správy ministerstva vnitra od 1. října 1959 působil jako referent pro archivy národních výborů.[8][9] Ve funkci instruktora pro okresní archivy pak podstatně ovlivnil růst standardu okresních archivů, které se zařadily mezi přední archivy v České socialistické republice.[3] Později hodnotil počátky budování okresních archivů v několika studiích, např. Jihomoravské okresní archivy v letech 1954–1960,[10] nebo na jihlavský region zaměřená práce Archivy Jihlavského kraje v letech 1954–1960.[11]

V Jihlavě Ivana Štarhu zastihla reorganizace státní správy, po níž v roce 1960 působil krátkou dobu i v Třebíči.[1] Po s reorganizací státní správy spojených organizačních změnách v archivnictví působil (po krátkém působení ve funkci referenta pro okresní archivy) v letech 1960–1962 jako vedoucí jihlavské pobočky Státního archivu v Brně (depozitář II. oddělení v Jihlavě se další pobočkou brněnského státního archivu stal k 1. dubnu 1960).[12] Pod ni přešla pobočka v Telči (Telč a Třebíč).[3][9]

Po zrušení obou poboček přešel do brněnského ústředí archivu, kde nejprve krátce pracoval ve II. oddělení a v letech 1962–1964 jako instruktor pro podnikové archivy.[4][7] V této době publikoval řadu statí o archivních fondech průmyslových podniků v podnikových archivech a také několik metodologických příspěvků, např. Ke scelování fondů v podnikových archivech (společně s Antonínem Ševčíkem).[13] K problematice okresních archivů se Ivan Štarha vrátil v roce 1964.[4][1] Věnoval se jim po stránce metodické a stál u počátků řady publikačních aktivit, např. Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček (1979).[14] V roce 1967 se stal členem redakční rady časopisu Jižní Morava (od roku 1979 byl druhým výkonným redaktorem sborníku).[3] Okresním archivům se věnoval i po suspendování z místa vedoucího odborného archiváře v roce 1974, které přišlo po potížích připravených mu po roce 1968 normalizačním režimem, a také po roce 1980, kdy místo vedoucího získal zpět. Tehdy byl jako instruktor pro okresní archivy v rámci reorganizace archivu postaven do čela nově zřízeného III. oddělení archivu.[4][15][1]

Ivan Štarha se účastnil vydávání archivních pramenů, např. Bítešské Smolné knihy (1973), Černé knihy města Bíteše (1979, s E. Kneslem), publikací dějin měst a obcí, např. Bystřice nad Pernštejnem, vydávání Ročenek okresních archivů.[3] Byl členem dalších redakčních rad: sborníku Jižní Morava, Vlastivědná ročenka Státního okresního archivu Blansko, Výroční zprávy jihomoravských státních okresních archivů, Výroční zprávy Moravského zemského archivu v Brně, Nové řady publikací Moravského zemského archivu Brno, ročenka Jihomoravské okresní archivy. Měl velký podíl na několika brožurkách propagujících fondy a archiválie okresních archivů.[1][9] Redigoval reprezentativní publikaci Moravské zemské desky 1348/1642. V knize vydané v roce 1999 jsou otištěny celostránkové barevné fotografie obalů moravských zemských desek s heraldickou výzdobou.[16]

V období 16. března 1990 – 31. května 1990 byl pověřen vedením Státního oblastního archivu v Brně. Od 1. června 1990 do 30. června 1991 byl jmenován zástupcem ředitele. Tehdy již archiv opět nesl obnovený historický název Moravský zemský archiv v Brně.[1] Dnem 1. července 1991 se stal jeho ředitelem.[4] Ve funkci působil do roku 2000, kdy k 31. březnu odešel do důchodu. Nadále v MZA v Brně působil na částečný úvazek, když vyhověl naléhání své nástupkyně ve funkci ředitele Moravského zemského archivu, Kateřiny Smutné, aby v archivu působil i nadále. Pracovně se orientoval na archivní metodiku okresních archivů, jimž se věnoval po celý profesní život. Konzultoval volby postupu zpracování různých typů fondů a posuzování archivních pomůcek státních okresních archivů. Koordinoval zpracovatelské činnosti v rámci celého archivu. Další část jeho činnosti tvořilo postupné zpracovávání archivních fondů vzešlých z činnosti Moravského zemského archivu. Skartoval jen ty písemnosti, které byly pro historii archivu zcela nepotřebné.[17][16]

Od roku 1990 byl jako uznávaný znalec archivní problematiky členem vědecké archivní rady ministra vnitra.[15] Jako uznávaný heraldik se stal členem komise pro udělování znaků a praporů Parlamentu České republiky (od 1991 – podvýbor pro heraldiku Parlamentu České republiky), s čímž souvisí jeho zájem o městská privilegia.[1] S činností v Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Parlamentu České republiky se pojilo posuzování návrhů obecních znaků a vlajek a jejich zveřejňování.[17] Byl postupně předsedou (od 20. ledna 1996),[18] čestným členem[16] a čestným předsedou Moravské genealogické a heraldické společnosti.[19][20][9] Do vzniku Moravské genealogické a heraldické společnosti (MGHS) existovala organizovaná heraldika a genealogie v Brně pod hlavičkou Genealogického a heraldického klubu při Závodním klubu ROH Královopolské strojírny v Brně. Ivan Štarha v orgánech Genealogického a heraldického klubu (GHK) nepracoval. Moravská genealogická a heraldická společnost se ustavila jako samostatný spolek na ustavující valné hromadě 20. ledna 1996. Na této schůzi byl Ivan Štarha zvolen jejím předsedou.[21] Funkci předsedy vykonával až do valné hromady konané 20. února 2007, kdy již nadále nekandidoval. Za své zásluhy jej táž valná hromada jmenovala čestným členem Moravské genealogické a heraldické společnosti.[22] Po úmrtí čestného předsedy Jiřího Loudy jej valná hromada Moravské genealogické a heraldické společnosti 16. února 2016 jmenovala čestným předsedou MGHS.[23]

Je dokonalým znalcem archivních pramenů a znalcem dějin správy. Své zkušenosti jako externí učitel archivnictví předával dalším generacím archivářů na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Takto působil i na Vojenské technické akademii Brno a na Střední škole informačních a knihovnických služeb.[9] Zkušenosti Ivana Štarhy týkající se správního vývoje Moravy, zvláště odlišnosti od správního vývoje v Čechách, které získal při studiu archivního materiálu a které byly v literatuře obecně neznámé, byly vydány v roce 2005.[17]

Rozsáhlému publikačnímu dílu Ivana Štarhy zaměřenému na problematiku archivní teorie a praxe (zvláště v Archivním časopisu) vévodí heraldické studie (komunální - městská a obecní heraldika) a všeobecně regionální dějiny (zvláště Bystřicko nad Pernštejnem – především ve Vlastivědném věstníku moravském, a jižní Morava – ve sborníku Jižní Morava). Věnuje se dějinám městské a vesnické správy do roku 1850 – jeho nejoblíbenějším tématem je hrdelní soudnictví.[9][4] Dlouholetá činnost v Moravském zemském archivu jej přivedla k vlastivědnému zkoumání dějin řady jihomoravských měst a obcí. Od 90. let 20. století se věnoval především obecní heraldice a vexilologii. Společně s Karlem Müllerem v roce 1995 vydal publikaci Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezsku.[16]

Z prací vydaných na začátku 3. tisíciletí vynikají na prvním místě u příležitosti 165. výročí založení Moravského zemského archivu v roce 1839 v roce 2003 vydané dějiny nejstaršího archivu na území České republiky. Této práci předcházelo zpracování řady analytických studií z dějin archivu, zvláště z let 1945 až 1989. Archivní prameny k vinařství jako zemědělské činnosti, která je tradiční pro jižní Moravu, zdůrazňuje publikace k dějinám moravského vinařství Historie vinařství na Moravě (2004).[16]

V osobnosti Ivana Štarhy se úspěšně propojila odbornost archiváře a historika znajícího prameny a umějícího je reprodukovat a využívat při historickém bádání. Během pořádání archivních fondů získal poznatky, jež mu následně umožnily, aby se vyslovil k řadě historických a odborných archivních problémů. Zpočátku se jako historik věnoval sociálním a průmyslovým dějinám a dopravě na Českomoravské vrchovině (Bystřicko: otázka umístění pernštejnských železáren, historie štěpánovských železáren a postavení novoměstské dráhy), později se věnoval lnářské výrobě na Vysočině (zvláště lnářskému družstevnictví), aby se dále obrátil k dějinám zdejších jednotlivých měst, městeček a obcí, i sídel mimo tento region (je spoluautorem dějin Velkých Němčic, Rájce-Jestřebí, Bzence a dalších obcí). Podílel se i na vlastivědě Uherskohradišťska. Součástí řady bibliografií okresů jsou jeho cenné přehledy správního vývoje jednotlivých okresů bývalého Jihomoravského kraje.[1] Napsal celkově několik set článků, recenzí, zpráv a jubilejních medailonků archivářů a historiků.[24]

• ŠTARHA, Ivan. Moravský zemský archiv v Brně 1839-1989 : dějiny ústavu. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2003. 204 s. ISBN 80-86810-01-1.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Štarha