Isabela Anglická (1332–1379)

Byla nejstarší dcerou anglického krále Eduarda III. a Filipy, dcery henegavského hraběte Viléma. V dětství sdílela společný dvůr s bratrem Eduardem a mladší sestrou Johanou a byla opakovaně zasnubována podle aktuálních politických snah krále Eduarda, který ji velmi miloval.[2] Po posledním nezdařeném zasnoubení s Berardem z Albretu, kdy si na poslední chvíli již na cestě za snoubencem vše rozmyslela,[3] dostala od otce povolení žít podle svého.[2] Svůj život trávila v přepychu a král ji zahrnoval nákladnými pozornostmi v podobě lén, hradů a šperků. Podle kronikáře Ranulfa Higdena si přála zasnoubit se pouze z lásky.[4]

27. července 1365 se Isabela jako třiatřicetiletá provdala ve Windsoru za o osm let mladšího francouzského šlechtice Enguerranda z Coucy, otcova rukojmího z válečného sporu s Francií. Enguerrand získal na základě sňatku svobodu bez nutnosti zaplatit výkupné a také povolení odcestovat s manželkou zpět do Francie k návštěvě svého panství.[5] Isabele Coucy k srdci nepřirostlo a celý život se vracela zpět na otcův dvůr a přijímala od něj cenné dary.[6] Enguerrand byl tchánem povýšen na hraběte z Bedfordu a darem od něj získal také francouzské hrabství Soissons. Byl tak manem obou znesvářených panovníků.

V létě roku 1377 se Enguerrand z Coucy po smrti krále Eduarda rozhodl vymanit z dvojího vazalství a vypověděl mladému králi Richardovi manskou přísahu.[7] Isabela se následně společně s mladší dcerou Filipou vrátila do Anglie a Enguerrandovy anglické statky propadly koruně. Bratry určení opatrovníci měli Isabele z tohoto majetku vyplácet důchod po dobu jejího pobytu v Anglii. Zemřela zřejmě roku 1382 a byla pohřbena v londýnském františkánském kostele, který podlehl roku 1666 požáru.