Ústav pro rakouský dějezpyt

Ústav založil císař František Josef I. v roce 1854 především pro vzdělávání pedagogů dějin Rakouska. O rok později začala výuka, na kterou bylo přijato prvních šest stipendistů. Organizace výuky probíhala podle vzoru pařížské École des chartes. Trvala tři roky, přičemž první rok trval přípravný kurs a po úspěšném složení zkoušky mohli posluchači pokračovat v hlavním dvouletém kursu. Škola se vyprofilovala se zaměřením na rakouské dějiny a výuku archivářů, za vedení historika a diplomatika Theodora von Sickela došlo k rozšíření výuky i pro knihovníky a muzejníky. V roce 1898 byla výuka doplněna o zkoušku pro státní archivní službu, která se stala podmínkou pro přijetí do státních archivů. V letech 1920 až 1945 měl ústav pozměněný název Rakouský ústav pro dějezpyt (Österreichisches Institut für Geschichtsforschung). Od roku 1927 musí mít každý odborný archivář ve státní službě v Rakousku zkoušku z tohoto institutu. Od roku 1951 byl zrušen přípravný kurs a studium trvá tři roky.

Vedle své výzkumné činnosti nabízí ústav magisterské studium pomocných věd historických a archivnictví pro odborné zaměstnance archivů, muzeí a knihoven. Tříleté studium je podmíněno ukončeným bakalářským studiem v oboru historie nebo příbuzném oboru na rakouské nebo zahraniční vysoké škole či univerzitě. Počet posluchačů je omezen na maximálně 25 osob v každém ročníku.

Studenti nejprve absolvují tzv. základní modul a poté se rozhodnou pro jeden ze tří rozšiřujících modulů. Základní modul obsahuje především rakouské dějiny, středověkou a novověkou paleografii, diplomatiku, ústavní a správní dějiny, archivnictví, muzejnictví, chronologii, heraldiku, sfragistiku, genealogii, dějiny umění, ediční a regestovou nauku.

Rozšiřovací model historické bádání obsahuje navíc přednášky z kodikologie, knihovnictví, numismatiky a umožňuje prohloubení paleografie a diplomatiky. Náplní modulu archivnictví jsou obdobné předměty a navíc právní otázky archivnictví, dějiny úřadů, archivní management a archivní techniku. Posledním modulem jsou mediální archivy, které se specializují vedle archivnictví na mediální dějiny, madiální analýzu a uplatnění v archivnictví, techniku restaurování a ukládání video, zvukových, filmových a digitálních záznamů či uplatnění na mediálním trhu.

Studium je ukončeno písemnou magisterskou prací a magisterskou zkouškou, která se dělí na písemnou a ústní část. Zkouška má platnost státní zkoušky v oboru pomocných věd a archivnictví. Po zdárném ukončení obdrží titul magistr filosofie (Magister der Philosophie, Mag. phil.) a každý absolvent má právo se nazývat členem Ústavu pro rakouský dějezpyt.

Institut vydává od roku 1879 mj. časopis Sdělení Ústavu pro rakouský dějezpyt (Mitteilungen des Instituts für Österreichische Geschichtsforschung). Podílí se též na vydávání historických edic.

• Albert Jäger (1854–1869)
• Theodor von Sickel (1869–1891)
• Heinrich von Zeißberg (1891–1896)
• Engelbert Mühlbacher (1896–1903)
• Emil von Ottenthal (1903–1926)
• Oswald Redlich (1926–1929)
• Hans Hirsch (1929–1940)
• Otto Brunner (1940–1945)
• Leo Santifaller (1945–1962)
• Heinrich Fichtenau (1962–1983)
• Herwig Wolfram (1983–2002)
• Karl Brunner (2002–2009)
• Thomas Winkelbauer (od 2010)

• Josef Emler - historik, nejvýznamnější vydavatel edic
• Josef Šusta - historik, spisovatel
• Jan Bedřich Novák - historik
• Gustav Friedrich - historik
• Kamil Krofta - historik, diplomat, ministr zahraničí

• Archivschule v Marburgu
• Bayerische Archivschule v Mnichově
• École nationale des chartes v Paříži
• Scuola Vaticana di Paleografia e Diplomatica v Římě
• Státní archivní škola v Praze (zrušená)