Imre Steindl

Základní a střední školu dokončil v Pešti a technickou univerzitu v Budíně. Jako dvacetiletý začal svá studia na Akademii výtvarných umění ve Vídni, aby poznal i uměleckou stránku architektury. Byl velice nadaný a usilovný, o těchto jeho osobních vlastnostech svědčí i jeho kresby a skici. Následující rok mu byla nabídnuta práce odborného asistenta na budapešťské technické univerzitě. Nabídku přijal, ale o dva roky později se vrátil ke svým studiím na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde jeho učiteli byli Eduard van der Nüll, August Sicard von Sicardsburg, Rosner a Friedrich von Schmidt. Dějiny architektury sa učil u Rudolfa Eitelbergera. Vlastní houževnatost, usilovnost a vzdělanost jej brzy zařadila mezi přední studenty akademie. Za navrhování obytných budov obdržel diplom a za návrhy veřejných a památkových budov získal Fügerovu cenu akademie. Díky výbornému prospěchu na studiích v roce 1867 jej na konci semestru osvobodili od povinných zkoušek. Jeho nejvýznamnější prací na akademii se stal návrh neogotického letohrádku.

Od roku 1869 působil na budapešťské technické univerzitě, od roku 1870 už jako profesor ústavu konstrukcí a dějin. Jako profesor (příklad si vzal od svého učitele Schmidta) se snažil se svými studenty prochodit celé Uhersko a nakreslit všechny památky. Takto vzniklo více než 500 kreseb. Jeho profesorským působením se započalo jeho tvůrčí období.

Mezi jeho první díla patří plán radnice v Aradu. Jeho projekt berlínského parlamentu získal uznání. Zajímaly jej i plány veterinární univerzity v Budapešti. Navrhl vícero kreseb, na základě kterých v letech 1880–1882 tuto školu skutečně postavili. V roce 1868 zhotovil plány justičního paláce v Pešti ve stylu německé renesance a taktéž v gotice. Jeho proporce jsou šlechetné, ornamenty jednoduché a vždy přiměřené k navrhované budově.

Patřil také mezi přední restaurátory památek. V roce 1870 převzal vedení restaurátorských prací na hradě Vajda Hunyad, ale kvůli nedostatku financí byly práce zastaveny. V roce 1876 restauroval františkánský kostel v Segedíně, v letech 1878–1880 kostel v Mariasdorfu v gotickém stylu a později i košický Dóm svaté Alžběty.

Na poslední uvedené stavbě pracoval více než dvacet let. Zpracoval návrh dostavby v novogotickém stylu, který počítal s dostavbou obou věží katedrály, což z finančních důvodů nakonec nebylo realizováno. Došlo však k podstatnému zásahu do interiéru chrámu, kde původní hvězdicové klenby bočních lodí byli nahrazeny síťovými. Dóm dostal pětilodní dispozici a změny se dotkly i exteriéru na obvodových zdech a na štítech lodí. Odstraněna byla pozdněgotická kaplička sv. Josefa na severní straně Dómu.

Mezi jeho nejvýznamnější díla patří i rekonstrukce a dostavba bardějovského kostela sv. Jiljí v letech 1878–1899, kostela Nanebevzetí panny Marie ve Spišské Novej Vsi a opatského kostela v Jáku 1881.

Názorným příkladem jeho mnohotvárnosti je připojovací část a mýtný dům Markétina ostrova v Budapešti. Díky vynikajícímu návrhu veterinární univerzity dostal zakázku i na zhotovení projektu o mnoho větší školy – Technické univerzity krále Františka Josefa I. Svým talentem neplýtval na malá díla, obytných domů vytvořil pouze několik.

Za jeho nejkrásnější dílo je považován kostel svaté Alžběty v Budapešti. Stavba trvala šest let. Kostel byl dokončen v roce 1901. Projekt zvítězil ve veřejné soutěži, ve které uspěl se svým trojlodním novogotickým stylem. V kostele se nachází mnoho kapliček, dvě sakristie, vnitřní prostor vypínají úzké sloupy, které nesou tíhu křížových kleneb. Vnitřní prostor kostela je barevně vyladěn a kvůli stupňování barevných efektů jsou v místech okenních otvorů umístěny barevné skleněné malby.

Nejvýznamnějším dílem Steindla je sídlo parlamentu v Budapešti – Országház (v doslovném překladu Zemský nebo Státní dům). Stavba začala v roce 1885 a dokončena byla až roku 1904. Novogotická budova je volně inspirována Westminsterským palácem v Londýně a dosud svoji rozlohou zůstává největší budovou v Maďarsku.