Jákský opatský kostel

Kostel se nachází 10 km jižně od města Szombathely, uprostřed obce Ják, v údolí potoka Sorok. Toto architektonické umělecké dílo bylo postaveno na vrcholu kopce, zvedajícího se nad údolím potoka, takže návštěvník si již z dálky všimne této dominanty, ať přichází ze severu nebo z východu. Masivní kostelní věže, tyčící se nad obcí, jsou vidět již z dálky a prozrazují, že zde na každého čeká neobyčejná podívaná.

Strategické umístění obce v centrální části pahorkatiny mezi okolními obcemi potvrzuje domněnku, že již dlouho před založením opatství zde stálo rodové sídlo a hospodářské centrum rodiny Jáků, které hrálo významnou roli v životě této oblasti.

Podle stylových znaků je možné určit dobu založení kostela do období kolem r. 1220. Potvrzuje to i královská bula z r. 1325, ve které král Karel Robert z Anjou žádá vasvárskou kapitulu, aby rozhodla, komu připadne právo být patronem kláštera v Jáku. V tomto dokumentu je o zakladateli (Martin Ják Veliký) zmínka jako o „Velikém“ (Comes Marthinus Magnus) s tím, že byl stavebníkem kláštera svatého Jiří (monasterium Sancti Georgii Jaak). Na dokument byl v 17. století neznámou rukou připsán zajímavý výpočet (1651–1214 = 437), ve kterém dle tehdy ještě známých údajů vypočítali stáří kláštera. Opat kláštera figuruje v dokumentech již od r. 1223, známý je i rok vysvěcení kostela – 2. května 1256. Kostel byl zasvěcen svatému Jiří, křesťanskému mučedníkovi ze 3. století. Jeho postava byla zobrazena na nástěnném obraze za hlavním oltářem.

Půdorys kostela byl založen tak, že vnitřní svazkové pilíře a svazky prutů (přípor) podél vnější strany boční lodě nestály proti sobě. Na vnější straně bylo postaveno 5 svazkových pilířů, uvnitř vznikly jen 4. Ani styčné body apsid se stěnami lodí nejsou pravidelné. Tyto nepravidelnosti a rozdíly poukazují na to, že stavba byla několikrát přerušena a původní stavební plány byly vícekrát změněny.

Empora kostela

Dějiny kostela jsou úzce spjaté s klášterem, který stojí v těsném sousedství. O něm máme k dispozici jen málo údajů. V průběhu staletí došlo několikrát k výměně majitelů. V r. 1455 jej získal Bertold Elderbach, jeho syn později objekt odkázal Tomáši Bakóczovi (Bakócz Tamás), takže objekt byl do nedaleké minulosti v majetku jeho dědiců, patřil rodině Erdődy.

Do historie kláštera se významně zapsal rok 1532. V tomto roce Turci, obléhající město Kőszeg, napadli i klášter a těžce poškodili obě budovy. V této době došlo k dekapitaci některých soch v kostele. Po odchodu Turků se řeholníci pravděpodobně vrátili, ale je jisté, že rokem 1562 zde skončil klášterní život. Opuštěnou budovu v r. 1576 zapálili obyvatelé města Szombathely. Kostel pravděpodobně nebyl příliš poškozen, budova mohla být obnovena. V letech 1660 a 1666 opat Ferenc Folnay provedl větší stavební úpravy, vyvolané poškozením po úderu blesku. V tomto období byla zbourána část kláštera, opat nechal obnovit jižní zdi, nahradil poškozené jižní pilíře hrubými čtvercovými pilíři. Požárem zničený dřevěný strop byl ve dvou lodích nahrazen valenou klenbou, jižní loď a sakristie byla navýšena o jedno podlaží. Opat nechal do severní stěny prorazit okenní otvory v barokním slohu. Věže byly v letech 1733 a 1735 zakryty cibulovitou helmicí, k jejichž poškození došlo při vichřici v r. 1785. Poté byly zakryty jehlanovitou zděnou helmicí.

Poslední větší rekonstrukce proběhla v letech 1896 až 1904 na základě projektů maďarského architekta Frigyese Schulka (Frigyes Schulek Frigyes Archivováno 20. 6. 2020 na Wayback Machine). V průběhu rekonstrukce se snažili o obnovení kostela v původní formě, a jak bylo v té době v oblasti ochrany památek zvykem, byly provedeny neopodstatněné, výrazné stavební úpravy, u kterých nebyly vždy zachovány původní části. Byly vyměněny poškozené kamenosochařské prvky portálu, do tympanonu byly umístěny nové reliéfy. Věže byly obnoveny v původní výšce a namísto barokních helmic byly vytvořeny kopie původních zděných kamenných helmic podle kostela v obci Zsámbék. Byly opraveny poškozené části zdiva, zazděny barokní okenní otvory a bylo strženo horní patro jižní lodě. Byla provedena obnova vnější kamenosochařské výzdoby budovy, část původních artefaktů se dostala do Muzea krásných umění v Budapešti (Szépművészeti Múzeum), další část byla převezena do lapidária Muzea Savaria (Savaria Múzeum) ve městě Szombathely.

Kostel byl zakladateli umístěn v krajině dokonalým způsobem. Stal se dominantou, která je dobře viditelná již ze vzdálenosti 10–15 km, z dálky přitahuje naši pozornost a vypadá, jako by ovládala své okolí masivní hmotou kamenné budovy.

Kostel je z jižní části obehnán ochrannou zdí, která je pro vstup do prostoru kostela prolomena dekorativní bránou postavenou za opata Folnayho v r. 1663. Brána je zdobena erbem výše zmíněného opata. Vstoupíme-li touto branou, dostaneme se k jižní straně kostela, na které se nachází jižní portál, sloužící pro vstup laiků. Tato brána je mnohem menší než hlavní portál, výzdoba je také mnohem skromnější. Přesto jsou zde zajímavé sloupy zdobené vinoucím se listovím, reliéf s beránkem božím a další výzdoba s figurami draka. Nalevo od vstupu do kostela, před západní stranou, se nachází kaple svatého Jakuba (Szent Jakab kápolna). Z tohoto místa se nám otevírá pohled na nejvýznamnější maďarskou památku románské architektury, na bohatě zdobený hlavní portál.

Portál kostela

Hlavní portál s mohutným ostěním osloví diváka na první pohled. Stavitel úmyslně soustředil skoro veškeré výzdoby objektu na toto místo. Do portálu, nad kterým je zdobená archivolta, byl postaven mnohonásobně členěný, ústupkovitý vstup, který se nálevkovitě zužuje směrem dovnitř. Celá plocha ostění je pokryta ornamentálním vlysem, různorodou a bohatou výzdobou, která vychází z tzv. normandského stylu, využívajícího geometrické vzory. Dvě významné figurální ozdoby – sochy lvů, hlídajících po stranách vstup – jsou jen kopiemi originálů.

V tympanonu nad vstupem je vyobrazení Krista sedícího na trůnu, se dvěma anděly po stranách. Na čelní straně nad tympanonem jsou umístěny nejvýznamnější památky maďarského románského sochařství. Jsou to sochy Krista a 12 apoštolů v životní velikosti, které byly postaveny do stupňovitě umístěných, sloupy oddělených nik zaklenutých jetelovými oblouky. V originále se zachovaly pouze hlavy Krista a dvou po stranách stojících apoštolů, ostatní hlavy padly za oběť tureckému ničení. Hlavy těchto soch byly nahrazeny novými v době baroka. Pro sochy posledních dvou apoštolů se našlo místo už jen na průčelí budovy ve spodní části věží. Ve dvou nikách po stranách portálu se nacházejí sochy Panny Marie s Jezulátkem a Samsona bojujícího se lvem.

Severní strana kostela je méně zdobná. Severní stěna je zdobena svazky trojitých polosloupů, v obloucích hlavní římsy jsou umístěna zobrazení zvířat a rostlinných motivů. V poslední části se nachází reliéf znázorňující věřícího člověka vítězícího nad draky. Závěr kostela je opět dekorativnější. Hlavní apsida o dvou podlažích je ze dvou stran obestavěna nižšími, bočními apsidami. Sloupy členící apsidy nesou hlavní římsu, která je u hlavní apsidy zdobena motivem listů a na bočních apsidách šachovnicovým vzorem. Ostění oken je ozdobeno malými sloupky a kulovitými ozdobami. Na hlavicích sloupů se nacházejí zvířecí a rostlinné motivy, okna hlavní apsidy jsou rámována ozdobami ve tvaru sloupků, respektive pilovitými motivy. Přízemní část je ozdobena čtverhrannými nikami se slepými arkádami, ve kterých jsou umístěny sochy. Dále se nachází sakristie, kolem které je možné se dostat zpět na jižní stranu kostela k jižnímu portálu.

Hlavní loď

Vnitřek kostela se zdá být tmavým, osvětlují jej pouze úzká okna připomínající střílny, ale přesto každého ihned uchvátí vnitřní rozměry trojlodního románského kostela. Nad vstupem se nachází empora, která díky své velikosti možná kdysi sloužila jako samostatná kaple. Nahoře, za varhanami, se nachází trojitá nika ve tvaru trikonche, ve které kdysi měl své oddělené místo zdejší pán.

Boční lodě jsou od hlavní odděleny osmiúhelníkovými pilíři, o každou stranu se opírá jedna přípora. Hlavice sloupů jsou zdobeny rostlinnými motivy nebo figurami draků. V bočních lodích pomáhají nést tíhu klenby svorníky bohatě zdobené popínavými rostlinami a listy. Na stěnách chóru a na spodní části věže se nacházejí zbytky původních fresek. V chóru je zobrazen boj svatého Jiří s drakem, na ostatních freskách je zobrazena postava zakladatele a jeho doprovodu, výjevy znázorňují založení kostela, modlícího se zakladatele a jeho úmrtí.

Socha Panny Marie v levém bočním chóru pocházející z 15. století stála původně na hlavním oltáři v kapli svatého Jakuba. Oltářní obrazy pocházejí z 18. století, jejich vznik je datován rokem 1705. V sakristii se nachází 8 dalších obrazů z 18. století.

Kaple sv. Jakuba

Naproti hlavnímu portálu se nachází dvojitá kaple s půdorysem ve tvaru čtyřlístku, stejně stará jako kostel. Jelikož ve středověkých klášterních kostelech nebylo povoleno vykonávat farní úkony, bylo zvykem postavit pro obyvatele vesnice samostatný kostel. V obci Ják tuto funkci zajišťovala kaple svatého Jakuba. Výzdoba kaple zdaleka nedosahuje úrovně výzdoby kostela. Okna kaple jsou zdobena kulovitými motivy, vstup do kaple vykazuje podobnost s opatským kostelem. Nad dveřmi je též umístěno zobrazení Beránka Božího a draků zahryznutých jeden do druhého. Podle stylu je možné soudit, že kapli postavili titíž řemeslníci ze stejné hutě, kteří stavěli kostel. Doba stavby byla určena na období kolem r. 1250. Hlavní oltář kaple byl zhotoven kolem r. 1770, sochy zde umístěných dvou andělů pocházejí z hlavního oltáře opatského kostela. Z kazatelny kostela sem byla přemístěna socha Dobrého pastýře z 18. století.

V Budapešti, ve XIV. obvodě, v parku zvaném „Városliget“, se nachází novodobá budova hradu Vajdahunyad vára (oficiální název Történelmi épületegyüttes – Historický komplex budov), jehož část tvoří tzv. Jákská kaple. Portál této kaple je věrnou kopií portálu Opatského kostela v obci Ják.