Igor Nikolajevič Smirnov

Po vyučení pracoval v dělnických profesích nejprve ve Zlatousťském metalurgickém závodě (Ruská SFSR) a posléze v letech 1959–1987 v Elektrostojírenském závodě v Nové Kachovce (Ukrajinská SSR), kde dosáhl funkce zástupce ředitele. Roku 1974 ukončil studia na Záporožském strojírenském institutu a získal titul inženýr. V listopadu 1987 se přestěhoval na území dnešního Podněstří, jelikož byl jmenován do funkce ředitele tiraspolského závodu Elektromaš, kterou zastával do roku 1990 – do svého zvolení předsedou Podněsterské moldavské sovětské socialistické republiky (zkratka: PMSSR). Do roku 1991 člen KSSS. Smirnov je autorem politických pojednání Žít v naší zemi (2001; rusky: Жить на нашей земле) a Společně s Ruskem (2007, rusky: Вместе с Россией). Je ženat, má dva syny, kteří zastávají vysoké funkce ve státní správě PMR. V roce 2000 byl zvolen v podněsterské anketě Člověkem desetiletí 1990–2000. Smirnov je občanem Podněstří a Ruské federace. Rozhodnutím Evropské komise má Smirnov, jeho synové a další vysocí političtí představitelé PMR od roku 2005 zakázán vstup do zemí Evropské unie.[1]

V únoru 1990 byl zvolen poslancem tiraspolského Městského sovětu a poslancem Nejvyššího sovětu Moldavské sovětské socialistické republiky (zkratka: MSSR), kde spolu s dalšími poslanci ruské národnosti z Podněstří vystupoval v rámci poslanecké skupiny Sovětská Moldávie proti rumunizaci Moldavska (zavedení moldavského jazyka psaného latinkou – tedy totožného s rumunštinou – jako jediného oficiálního jazyka MSSR namísto moldavštiny psané cyrilicí a ruštiny). V dubnu téhož roku byl zvolen předsedou Městského sovětu v Tiraspolu. Když se na jaře 1990 začalo vážně uvažovat o připojení tehdejší MSSR k Rumunsku, postavil se do čela podněsterských odpůrců, kteří požadovali vytvoření Podněsterské autonomní sovětské socialistické republiky v rámci MSSR. Po odmítnutí této varianty ze strany moldavského vedení byl svolán 1. sjezd poslanců všech úrovní Podněstří, na kterém byl Smirnov zvolen předsedou Koordinačního sovětu pro sociální a ekonomický rozvoj Podněstří. Na druhém sjezdu, kde byla 2. září 1990 vyhlášena Podněsterská moldavská sovětská socialistická republika (zkratka: PMSSR) jako svazová republika SSSR, byl Smirnov zvolen předsedou Nejvyššího sovětu PMSSR a později také předsedou republiky. MSSR oznámila, že považuje vyhlášení PMSSR za protiústavní.
Po neúspěšném moskevském puči v srpnu 1991 (kterému vedení PMSSR prohlásilo plnou podporu) se Sovětský svaz začal hroutit a jednotlivé republiky vyhlašovaly nezávislost. 25. srpna Smirnov odjel do Kyjeva na jednání s Nejvyšším sovětem Ukrajiny o nezávislosti Podněstří. Moldavské vedení, které rozhodlo o jeho zatčení, využilo zahraniční cestu. Speciální jednotka moldavského ministerstva vnitra Smirnova v Kyjevě unesla z hotelu a tajně dopravila do Kišiněva.[2] Podněsterská strana požadovala jeho propuštění, na což Moldavsko nereagovalo. Nezvyklý protest proti jeho zadržení uspořádal tiraspolský Svaz žen – jeho členky po dobu několika týdnů blokovaly v Tiraspolu důležitou železniční trať Kišiněv-Oděsa, čímž přispěly k jeho propuštění a návratu do Podněstří. V prosinci 1991 byl Smirnov poprvé zvolen prezidentem Podněstří.

Transparent na vrátnici Benderského chlebokombinátu: Všichni k volbám! (2006)

Igor Smirnov zastával post prezidenta PMR po čtyři funkční období. Byl zvolen v letech 1991, 1996, 2001 a 2006. Pokaždé zvítězil v prvním kole voleb (podněsterský prezident se volí pomocí dvoukolového většinového systému s absolutní většinou). Západ podněsterské volby neuznával a odsuzoval jako nedemokratické a zmanipulované. V Kamenském rajonu I. N. Smirnov obdržel roku 2001 dle oficiálních výsledků 103,6 % hlasů.[3] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ve svém prohlášení ze dne 12. prosince 2006 uvádí, že: „... v současné době v Podněstří neexistují podmínky pro svobodné vyjádření vůle občanů. Česká republika proto neuznává konání, průběh ani výsledky tzv. 'prezidentských voleb'. Akce nebyla organizována ústředními moldavskými orgány a je v rozporu s principy suverenity a územní celistvosti Moldavské republiky.“[4].

• poznámka: * první kolo