Ignác Grebáč-Orlov

Po gymnaziálních studiích v Trstené, Ružomberku a Rožňavě, kde v roce 1907 složil maturitní zkoušku, vstoupil do kněžského semináře ve Spišské Kapitule. Své básně, ovlivněné Pavlem Országhem-Hviezdoslavem, Ivanem Kraskem a poezií slovenské moderny, publikoval časopisecky už od roku 1909. V roce 1911 přijal kněžské svěcení a stal se kaplanem ve Veličné. V roce 1913 byl přeložen do Smižan, kde působil jako kaplan až do roku 1919 (s výjimkou první světové války, během níž byl polním kurátem na východní frontě). V roce 1919 byl jmenován farářem ve Veličné, jímž zůstal až do odchodu do důchodu, a začal také pracovat jako profesor gymnázia a redaktor časopisu Duchovný pastier a týdeníku Slovák v nepříliš vzdáleném Ružomberku.

Angažoval se také v politice. V roce 1913 spolu s Andrejem Hlinkou založil Slovenskou ľudovou stranu. V parlamentních volbách v roce 1925 za ni získal poslanecké křeslo v československém Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929.[3] Podle údajů k roku 1929 byl profesí farářem ve Veličné na Oravě.[4] Působil i jako publicista (psal zejména osvětové a politické články) a básník.[5] V období válečného Slovenského státu byl okresním předsedou Hlinkovy Slovenské Lidové strany v Dolním Kubíně.[6] Po druhé světové válce se věnoval už pouze svému kněžskému poslání.

• Piesne a dumky, Kníhtlačiarsky účastinársky spolok, Turčiansky Svätý Martin 1914
• Bez domu – obrázok z času vojny vo štyroch dejstvách, Kníhtlačiarsky účastinársky spolok, Turčiansky Svätý Martin 1917
• V povíchrici, Lev, Ružomberok 1919
• Až lipa zakvitne, Lev, Ružomberok 1920
• Svitaj nám, svitaj!, Lev, Ružomberok 1920
• Slovenský legionár, Lev, Ružomberok 1922
• Učiteľka – dráma v čtyroch dejstvách s premenou, Lev, Ružomberok 1922
• Kytina, vlastním nákladem, Ružomberok 1925