Iblei

Pohoří Iblei , italsky Monti Iblei (sicilsky Munt'Ibblei), se nachází v jihovýchodní části Sicílie, na území provincií Siracusa, Catania a Ragusa. Nejvyšším vrcholem pohoří je Monte Lauro (986 m n. m.) Dalšími horami, přesahujícími nadmořskou výšku 900 metrů, jsou Monte Contessa (914 m n. m.), Monte Casale (910 m n. m.) a Monte Arcibessi (907 m n. m.)

Pohoří Iblei na jihovýchodě Sicílie.

Historie

Název pohoří je spojen se jménem sikulského krále Hyblona, který v 8. století před n. l. přenechal část východního pobřeží Sicílie kolonistům z řecké Megary (město cca 30 kilometrů západně od Atén). Ti pak poblíž dnešního sicilského přístavu Augusta založili město Megara Hyblaea.

Geologie a krajina
Typická sicilská krajina - pohled od pohoří Iblei k severu. Na obzoru se vypíná nejvyšší evropská činná sopka Etna (3323 m n. m.)

Horniny

Pohoří Iblei je převážně vápencové, složené z miocénních usazenin. Ty byly později tektonickými silami vyzdviženy, avšak navzdory tomu si vrstvy usazenin zachovaly vodorovnou polohu. V pobřežních oblastech jsou vrstvy sedimentů o něco mladší, z období pleistocénu. Zdejší horninou je pískovec, kterému se kvůli specifické zrnitosti přezdívá giuggiulena, což je jeden z názvů pro typicky sicilské vánoční cukroví, vyráběné ze sezamových semínek a medu. V některých částech pohoří Iblei, zejména v oblasti Monte Lauro a na severu, lze nalézt i horniny vulkanické, tufy a výchozy podmořských polštářových láv z období miocénu.

Krajinný charakter

Jedná se o náhorní plošinu s výraznými prvky krasového charakteru, jako jsou říční rokle, soutěsky, jeskyně a v některých pasážích i ponorné toky. Místní řeky jsou krátké, nejdelší z nich je Anapo (59 km). Další řeky jsou Irminio (55 km), Dirillo (54 km), Tellaro (45 lm), Cassibile (30 km), Ippari (28 km), Asinaro (22 km) a Fiumara Modica (22 km). Typickým stromem místních lesů je středomořský stálezelený dub quercus ilex. Zemědělsky obhospodařovanou krajinu charakterizují četné vinohrady, sady citrusů, mandloní a olivovníků. Blíže pobřeží je pěstováno obilí a kukuřice.

Památky a ochrana přírody

Kulturní památky

Na okrajích pohoří se nachází osm pozdně barokních měst, známých jako města z Val di Noto. Jedná se o města Caltagirone, Militello in Val di Catania, Catania, Modica, Noto, Palazzolo Acreide, Ragusa a Scicli, zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.[1]

Národní park

Od roku 2007 je postupně připravováno vyhlášení Národního parku Iblei (Parco nazionale degli Iblei). Na území provincie Siracusa by mělo být 60% plochy národního parku, v provincii Ragusa 30% a zbývajících 10% v provincii Catania. 28. února 2011 Rada provincie Ragusa předložila materiál, vymezující hranice národního parku, avšak proti tomuto materiálu byly vzneseny výhrady z řad ochránců přírody i veřejnosti.

Odkazy

Reference
  1. Late Baroque Towns of the Val di Noto (South-Eastern Sicily) [online]. UNESCO [cit. 2021-01-03]. Dostupné online. (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.