Hypermasožravec

Hypermasožravec je živočich, jehož potravní skladba je z více než 70 % tvořena masem. Maso může být získáváno buď aktivní predací, nebo pomocí mrchožravosti. Zbytek jídelníčku pak tvoří jiné složky, jako houby nebo ovoce.[1][2] Mezi žijící hypermasožravce lze počítat například krokodýly, sovy, ťuhýkovité, orly, supy, kočkovité šelmy (všechny kočky, včetně kočky domácí, jsou hypermasožravci), delfíny, hady, pavouky, štíry, kudlanky, některé masožravé ryby a většinu žraloků.[2] Hypermasožravec tedy nemusí být vrcholovým predátorem. Například lososi jsou výhradními masožravci, přesto se během celého života stávají kořistí četných predátorů.

Lvice s ulovenou voduškou; lev je vrcholový hypermasožravec

Příbuzné druhy mohou mít často zcela odlišnou potravu - příkladem je medvěd lední (90 % masa), na rozdíl od medvěda grizzlyho s pouhými 10 % masa. Oba druhy se od sebe oddělily jenom před 150 tisíci lety.[3][4][5][6]

V paleobiologii jsou termínem hypermasožravec nazýváni takoví živočichové, u nichž je chrup adaptován ke krájení spíše než k mletí a drcení. Mnoho prehistorických savců náležících ke kladu Carnivoramorpha (tj. šelmy a jejich kmenoví příbuzní), spolu s kreodonty a některými savci starší skupiny Cimolesta, bylo hypermasožravých. Teropodní dinosauři, jako například Tyrannosaurus rex, byli rovněž striktními masožravci.

Velké druhy vrcholových hypermasožravců se ve fosilních záznamech objevují často v reakci na úbytek či vyhynutí starších dominantních hypermasožravých skupin. Ačkoli na individuální úrovni může být vývoj směrem ke zvětšování velikosti masožravců výhodný, podobná extrémní specializace vede ke snížení hustoty populace, a tím i k větší náchylnosti k vyhynutí.[7] V důsledku těchto protichůdných sil dominují ve fosilních záznamech na sebe navazující klady vrcholových hypermasožravců, které se nejprve diverzifikují, později vymírají a v průběhu času se postupně nahrazují.