Hydroxid hlinitý

Hydroxid hlinitý (Al(OH)3) je nejstabilnější sloučeninou hliníku za standardních podmínek. Je amfoterní: v silně kyselém prostředí tvoří kationty Al(OH)2+, v zásaditém prostředí vzniká tetrahydroxohlinitanový aniont [Al(OH)4]−. Toto jsou dva nejčastější ionty ve zředěném roztoku. V koncentrovanějších roztocích vznikají polymerní ionty.[zdroj?]

Hydroxid hlinitý
Obecné
Systematický název Hydroxid hlinitý
Anglický název Aluminium hydroxide
Německý název Aluminiumhydroxid
Sumární vzorec Al(OH)3
Vzhled Bílá práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 21645-51-2
SMILES O[Al](O)O
Vlastnosti
Molární hmotnost 78,003 g/mol
Teplota tání 300 °C
Hustota 2,42 g/cm3 (20 °C)
Disociační konstanta pKa 12,39 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě nerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		 nerozpustný v ethanolu
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech		  ?
Součin rozpustnosti 3,72×10−33 (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura amorfní
jednoklonná
Koordinační geometrie rovnostranný trojúhelník
Tvar molekuly rovnostranný trojúhelník
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −1 275,8 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 70,1 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −1 157 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 1,193 JK−1g−1
Bezpečnost

GHS07
[1]
Varování[1]
R-věty R36, R37, R38
S-věty S26, S36
Teplota vznícení Není vznětlivý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výskyt v přírodě

Čistý hydroxid hlinitý se v přírodě vyskytuje jako minerál gibbsit (hydrargillit, γ Al(OH)3). Je také jednou ze složek nejvýznamnější hliníkové rudy bauxitu, společně s dalšími formami hydratovaného oxidu hlinitého a hydratovaného oxidu železitého.

Srážením z alkalických roztoků lze připravit α-Al(OH)3 (bayerit), který se v přírodě nevyskytuje. Tato forma hydroxidu hlinitého je méně stálá než gibbsit.

Použití

Používá se jako jedno z adjuvant. Ve vodárenství se využívá k čiření vody, což je jedna z operací při výrobě pitné vody.[2]

Odkazy

Reference
  1. Aluminium hydroxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Čiření vody

Literatura
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.