Hybristofilie

K psychologickému profilu hybristofilických žen může patřit nižší sebevědomí,[1] zneužívání v dětství[2][3] nebo touha po dobrodružství, tajemství nebo vzrušení, jež přináší tzv. „zakázané ovoce“, tedy vztah s problémovým nebo už odsouzeným partnerem[1][2] (tato inklinace je však v jisté míře typická i pro dívky v adolescentním věku, a zde není považována za nenormální).[3] Podobné chování může být motivováno rovněž iracionální snahou o nápravu odsouzence,[2][4] přesvědčením, že podobný typ muže ženu ochrání, touhou po dominantním partnerovi[2] nebo snahou o pozornost po boku mediálně známého zločince.[4][5]

Možné příčiny vzniku poruchy souvisejí s evolučním vývojem a kromě touhy po silném a agresivnějším partnerovi, tzv. alfa samci[2][5] se jedná o touhu po získání partnera se silným sociálním statusem, který byl z pohledu těchto žen dosažen právě mediální známostí známého zločince.[5]

Pro samotné vězně může zájem postižených žen znamenat přísun materiálních statků (peníze, cigarety) nebo psychologickou podporu.[1][3] Deviantní chování může nabývat různých podob, od typického psaní dopisů, přes snahu o osobní návštěvy ve věznici až po uzavření sňatku s uvězněným zločincem. Extrémní variantou je přizpůsobení chování ženy svému mužskému protějšku za účelem získání, resp. udržení jeho přízně.[3]

K známým objektům hromadného zájmu žen patřili nebo patří francouzský sériový vrah Henri Landru,[3] vůdce sekty „The Family“ Charles Manson,[4] norský masový vrah Anders Behring Breivik,[6] američtí vrazi Ted Bundy,[4] Richard Ramirez, Scott Peterson a recidivista a pozdější model Jeremy Meeks, rakouský věznitel své dcery Josef Fritzl a dřívější důležití příslušníci slovenského podsvětí Mikuláš Černák a Karol Mello.[3] Nejznámějším českým objektem zájmu této skupiny žen je amnestovaný vícenásobný vrah Jiří Kajínek.[5]

• ISENBERGOVÁ, Sheila. Ženy, které milují muže, kteří vraždí. [s.l.]: JEVA, Papyrus, 1994. 211 s.