Husice magellanská

Husice magellanské obývají jižní travnaté pláně, suché nížinné křoviny, pastviny a zemědělské půdy a to až do výšky 1 500 metrů nad mořem.[4] Sdružují se v hejnech, často společně s husicí rudohlavou a husicí rudoprsou.[5] V České republice tyto husice chová Zoo Brno, Zoo Jihlava a Zoo Tábor.

Husice magellanské jsou primárně herbivorní, požírají semena, listy, stonky a jiný rostlinný materiál. Jsou velmi společenské, byla spatřena i hejna tisíce pasoucích se ptáků. Ze stran zemědělců jsou považovány za škůdce, protože spásají trávu určenou chovaný pro skot a ovce. K páření dochází v hustě zarostlých plochách většinou v září a říjnu, na Falklandských ostrovech bylo páření pozorováno v listopadu. Samci lákají samice hlasitým hvízdáním, samice odpovídají jemným zakdákáním. Jsou monogamní, a pokud samci vstoupí do teritoria jiný samec, může dojít i k boji. Mnoho samců bylo po těchto bojích nalezeno zraněných nebo dokonce mrtvých.[6]

Hnízdo si husice magellanské staví na zemi, je zakryté hustou vegetací a často je v blízkosti vody. Snůška obsahuje 5-8 vajec, která jsou inkubována přibližně 1 měsíc. Vylíhlá mláďata jsou zbarvena do šedavě-hnědé barvy. V hnízdě nezůstávají mláďata téměř ani jeden den, rychle se odebírají k blízkému zdroji vody či potravy. Mláďata jsou schopna se živit sama již od narození. Plného opeření dosahují mláďata v 9 - 10 týdnech života a zcela dospělá jsou až ve 3 letech.[6]

Samice husice magellanské se svými potomky, El Calafate, Argentina

• Obrázky, zvuky či videa k tématu husice magellanská na Wikimedia Commons
• Galerie husice magellanská na Wikimedia Commons
• Taxon Chloephaga picta ve Wikidruzích