Hugo Grotius

Hugo Grotius nebo Hugo de Groot (10. dubna 1583, Delft – 28. srpna 1645, Rostock) byl holandský právník, představitel školy přirozeného práva. Byl také filozof, křesťanský apologeta, dramatik, básník a jeden z prvních představitelů politické geografie.

Hugo Grotius
Rodné jméno	Hugo Grocio, Hugo Grotius ou Hugo de Groot
Narození	10. dubna 1583 Delft
Úmrtí	28. srpna 1645 Rostock
Místo pohřbení	Nieuwe Kerk
Povolání	básník, dramatik, právník, politik, diplomat, historik, filozof, teolog, advokát, vysokoškolský učitel a spisovatel
Alma mater	Univerzita v Leidenu
Témata	mezinárodní právo, politická filozofie a křesťanská teologie
Manžel(ka)	Maria van Reigersberch (od 1608)
Děti	Cornelis de Groot Mr. Pieter de Groot[1]
Rodiče	Jan Cornets de Groot[1] a Aeltje van Overschie[1]
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl výjimečný člověk (číst uměl ve dvou letech a doktorát z práva získal v patnácti). V roce 1613 se stal radním v Rotterdamu, přijal arminianismus a po Arminiově smrti se stal vůdcem této křesťanské skupiny. Když se roku 1618 postavil proti oranžskému princi Mořici Nasavskému, byl na doživotí uvězněn. V roce 1620 se mu podařilo uprchnout k francouzskému dvoru a v letech 1634 – 1645 byl v Paříži švédským velvyslancem.

V právních otázkách kritizoval humanisty, kterým vyčítal jmenovitě to, že vyzdvihovali dokonalost klasického římského práva a většinou mu připisovali až „úroveň nepsaného rozumu a spravedlnosti“ (scripta ratio et iustitia). Dokonalé a spravedlivé právo je možné podle Grotia odvodit jen z rozumu a lidské přirozenosti.

Ve své knize Mare Liberum (1609) se zabýval otázkou politického členění moře a zastával názor, že „širé moře patří všem.“