Hryhorij Šaškevyč

Hryhorij Šaškevyč, ukrajinskou cyrilicí Григорій Шашкевич (24. ledna 1809 Susolivka[1]18. května 1888 Přemyšl nebo Lvov[1][2]), byl rakouský řeckokatolický duchovní, pedagog, jazykovědec a politik rusínské (ukrajinské) národnosti z Haliče, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.

Hryhorij Šaškevyč
Hryhorij Šaškevyč
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848  1849
Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
1867  1876

Narození24. ledna 1809
Susolivka
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí18. května 1888
Přemyšl nebo Lvov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníMain Cemetery
Alma materLvovská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pravopisné varianty jména a příjmení

Německy: moderní — Hryhorij Schaschkewytsch, starý — Gre­gor Szaszkiewicz.

Polsky: moderní — Hryhorij Szaszkewycz, starý — Grze­gorz Szaszkiewicz.

Biografie

Studoval bohosloví na Lvovské univerzitě, roku 1831 absolvoval řeckokatolický seminář. Roku 1835 nastoupil coby duchovní do obce Uhryniv, kde setrval až do roku 1848.[1] Roku 1849 se uvádí jako Gregor Szaszkiewicz, řeckokatolický farář v obci Uhryniv (Uhrynow).[3][4]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. V roce 1848 se stal předsedou krajské ruské rady v Stanislavově, která byla pobočkou Hlavní ruské rady ve Lvově.[5] Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Monastyryska. Tehdy se uváděl coby řeckokatolický farář.[6] Náležel ke sněmovní pravici.[7]

V následném období zastával vysoké úřednické posty ve státní a duchovní správě. Od roku 1849 do roku 1860 byl ministerským radou na ministerstvu vyučování ve Vídni. Vedl odbor pro haličské školství. Společně s Jakivem Holovackým a Jurijem Vyslobockým vydal roku 1851 příručku německo-rusínské právní terminologie (Правничо-політична термінологія для слов’янських мов Австрії). V roce 1859 odmítl latinizaci ukrajinského písma. Roku 1858 se stal rektorem řeckokatolického semináře ve Vídni. V této funkci setrval do roku 1865. V roce 1862 vydal jednu z prvních učebnic ukrajinské gramatiky pro národní školy (Мала грамматика языка руского). Od roku 1865 vykonával úřad probošta a člena eparchiální konzistoře v Přemyšli. V tomto městě také od roku 1871 až do své smrti předsedal spolku na podporu vdov a sirotků.[5][1]

Po náratu do Haliče se rovněž znovu zapojil do politiky a zasedal jako poslanec na Haličský zemský sněm. Podporoval administrativní oddělení etnicky ukrajinských oblastí Haliče. Vystupoval proti rusofilským tendencím.[1] Poprvé se do zemského sněmu dostal roku 1867, kdy uspěl jako jeden z mála rusínských kandidátů z řad duchovenstva.[8] Uspěl i ve volbách roku 1870. Volební komise ho prohlásila za zvoleného, ale zemský výbor požádal o anulování volby, protože Šaškevyč zvítězil jen těsně a nezískal absolutní většinu (nejvíce hlasů získal demonstrativně císař František Josef, který ovšem volen být nemohl).[9] Nakonec ale Šaškevyčova volba byla uznána.[10] V zemských volbách roku 1876 byl poražen a mandát ztratil.[11]

Zemřel v srpnu 1888. Je tehdy uváděn jako infulat, představený řeckokatolické kapituly v Přemyšli, prosynodální examinátor, generální vikář, konzistorní rada a obyvatel města Kolomyja.[2]

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

Reference

  1. ГОРДА, Оксана: Авторські концепції терміна в ХІХ ст.: наукові пошуки Г. Шашкевича (1809–1888 рр.) [online]. sociolinguistics.lnu.edu.ua [cit. 2016-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-20. (ukrajinsky)
  2. Ks. Grze­gorz Szaszkiewicz. Kuryer Lwowski. Srpen 1888, čís. 232, s. 4. Dostupné online. (polsky)
  3. Jurende's Vaterländischer Pilger: Geschäfts- und Unterhaltungsbuch für alle Provinzen des österreichischen Kaiserstaates. [s.l.]: J. P. Sollinger, 1849. Dostupné online. S. 35. (německy)
  4. KNAUER, Oswald. Das österreichische Parlament von 1848–1966, Österreich-Reihe, 358–361. [s.l.]: Bergland Verlag, 1969. 316 s. Dostupné online. S. 174. (německy)
  5. Шашкевич Григорій [online]. izbornyk.org.ua [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (ukrajinsky)
  6. Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (německy)
  7. Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2016-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. (česky)
  8. Neue Freie Presse, 8. 2. 1867, s. 4.
  9. Neue Freie Presse, 29. 8. 1870, s. 32.
  10. Die Presse, 30. 8. 1870, s. 4.
  11. Das Vaterland, 25. 10. 1876, s. 2.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.