Hranice deseti sekund

Hranice deseti sekund je sportovní pojem, odkazující na jeden z nejobdivovanějších atletických výkonů – schopnost zaběhnout stometrový sprint v čase pod 10 sekund. Až do konce 80. let šlo o zcela výjimečný výkon, dnes je počet sprinterů schopných takového výkonu podstatně vyšší (přestože tato schopnost stále zůstává vlastností sprinterské extratřídy). První v historii dokázal elektronicky zvládnout stovku pod 10 americký sprinter Jim Hines, který na olympiádě v Mexiku v roce 1968 běžel za 9,95 s. Poprvé v nížinných podmínkách zaběhl stovku pod deset jeho krajan Carl Lewis, a to v roce 1983 a v čase 9,97 s. Dnes se světový rekord zásluhou jamajského běžce Usaina Bolta zastavil již na hodnotě 9,58 s (Berlín, 2009). Při běhu na sto metrů pod deset sekund obvykle sprinteři dosahují rychlostí nad 40 km/h.[1]

Finále běhu na 100 metrů na MS v Berlíně 2009. Usain Bolt zde zaběhl platný světový rekord 9,58 s.

Téměř všichni sprinteři, kteří dokázali běžet regulérně 100 metrů pod 10 sekund jsou západoafrického původu. Pouze několik dalších je etnicky původu jiného (Frankie Fredericks z Namibie (nejlépe 9,86 s), Patrick Johnson z Austrálie (9,93 s) a jediný běloch – Francouz Christophe Lemaitre (9,92 s). V roce 2011 se k nim zatím jako poslední přidal také Ngonidzashe Makusha ze Zimbabwe (9,89 s.). K červenci 2020 běželo regulérně 145 sprinterů stometrovou trať pod 10 sekund[2]. Nejvíce (přes 50) jich je z USA, na druhém místě (kolem 20) pak z Jamajky. Český národní rekord má dnes hodnotu 10,16 s. (Zdeněk Stromšík, 2018 a Jan Veleba, 2019). Ženy se pod hranici deseti sekund zřejmě nikdy nedostanou (maximální možnosti jejich organismu se podle odhadů fyziologů pohybují asi kolem 10,30 s.), současný světový rekord Američanky Florence Griffith-Joynerové (10,49 s. z roku 1988) navíc není sprinterskou konkurencí vážně ohrožován.