Hracholusky (zámek)

První písemná zmínka o Hracholuskách pochází z roku 1415,[2] ale vesnice vznikla nejspíše již ve dvanáctém až čtrnáctém století.[3] Až do konce šestnáctého století patřila k panství blízkého hradu Buben.[4] V blíže neznámé době ji získali páni z Říčan, kterým patřilo panství Pňovany. Nejspíše Oldřich z Říčan k Pňovanům přikoupil i Hracholusky. Jeho synové si rozdělili dědictví tak, že Pňovany s Hracholuskami zdědil Kryštof Pavel z Říčan, který v roce 1617 prodal část svého majetku a ponechal si pouze Hracholusky, ze kterých vytvořil nové panství. Někdy v době mezi lety 1617–1618 si ve vsi založil nejspíše pozdně renesanční tvrz.[5] Roku 1654 panství vlastnila vdova Kateřina,[6] rozená Žákovcová ze Žákavy.[2] Celé panství tvořil pouze panský dvůr, čtyři selské usedlosti (z toho jedna pustá) a dva drobní zemědělci.[6]

Okolo roku 1669 panství zdědila dcera Ludmila Eliška Říčanská provdaná za Diviše Protivu Černína z Chudenic. Společně na statku hospodařili do roku 1674 a ovdovělá Eliška roku 1680 odkázala majetek Vilému Leopoldovi z Říčan, jehož manželkou byla Barbora Ludmila Úlická z Plešnice, neteř Diviše Protivy Černína.[6] Roku 1684 statek koupil Vilémův příbuzný Heřman Vilém z Říčan a vlastnil ho až do smrti v roce 1703. V následujícím roce byl pánem na Úlicích a Hracholuskách hrabě František Hartman z Klenové a Janovic. Přestože vlastnil i další panství, nedokázal dobře hospodařit, a jeho majetek byl v roce 1711 úředně rozprodán. Hracholuský statek koupil Arnošt Henigár ze Žeberka, který si jej již od počátku osmnáctého století pronajímal.[7] Žil zde až do smrti v roce 1733, kdy panství koupil Jan Albert (Albrecht) Vidršpergár z Vidršperku, který se oženil s Arnoštovo druhorozenou dcerou Annou Josefou. Během dalších let se zadlužil a v Hracholuskách žila jeho matka Jana Alberta Vidršpergárová, rozená Tichtlová. Po smrti Jana Alberta Vidršpergára proběhla v letech 1742–1743 dražba, ve které statek koupil Josef František Perglár z Perglasu. Umožnil však, aby zde do své smrti žila vdova Anna Josefa Vidršpergárová.[8]

Po Perglárově smrti v roce 1759 hracholuský statek zdědila jeho druhá manželka Marie Josefa Šénová ze Šénu, a o tři roky později jej prodala Karlu Antonínu Vančurovi z Řehnic.[9] I on byl špatným hospodářem, a nedokázal splatit ani plnou kupní cenu, když byl statek v roce 1770 znovu prodán v dražbě. Tentokrát jej koupil svobodný pán Jan Václav Steinbach z Kranichštejna, který sídlil v blízkém Luhově. Po něm Hracholusky s Dolany a Třebobuzí zdědila dcera Marie Anna Steinbachová. S ní se oženil hrabě Maria Václav Josef Bořek Dohalský z Dohalic, kterému patřila řada okolních statků. Marie Anna přežila manžela o jeden rok a roku 1825 po ní panství zdědil svobodný pán Václav Perglár z Perglasu. V té době panské sídlo v Hracholuskách, někdy dříve barokně přestavěné, sloužilo pouze k ubytování úředníků.[10]

Václavův synovec svobodný pán Ludvík Dobřenský z Dobřenic prodal roku 1865 velkostatek Filipu Goldreichovi, od kterého jej o tři roky později odkoupil doktor Antonín Jaksch, který nechal v pravděpodobně v letech 1868–1872[11] ve dvoře v sousedství barokního domu postavit nový zámek.[12] Dvůr potom v roce 1887 zdědili synové August a Rudolf Jakschové. Po smrti všech bratrů nakonec statek připadl Rudolfovi, který ho spravoval až do smrti v roce 1946.[12] Jeho dvě dcery byly odsunuty do Rakouska a dvůr připadl státnímu statku. Později bylo v zámku umístěno rekreační středisko Škody Plzeň, které nechalo strhnout hospodářské budovy. Dalšími majiteli se stala Tesla Nýřany a od poloviny devadesátých let dvacátého století společnost Dioss.[13]

Starý barokní zámek zámek byl ve velmi špatném stavu již na počátku dvacátého století. Ještě v roce 2012 byly nad zřícenými klenbami patrné malované záklopové stropy, ale vzhledem k chybějící památkové ochraně a špatnému stavu byla budova na přelomu let 2012 a 2013 zbořena při rozšiřování parkoviště.[14] Ve špatném stavu zůstala taktéž budova nového zámku,[2] která byla zbořena v roce 2017.[1]

Hracholuský panský dvůr byl založen ve svahu.[14] Starý zámek stával před svou demolicí při jeho jižní straně. Nový zámek nechal Antonín Jaksch postavit podél východní strany, přičemž využil nějakou starší budovu, jejíž zdivo bývalo v jihozápadním nároží.[2]