Horní Záhoří (Lubenec)

Horní Záhoří
	Domy u vjezdu do osady
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Lubenec
Okres	Louny
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Zeměpisné souřadnice	50°9′2″ s. š., 13°17′18″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	0 (2011)[1]
Katastrální území	Horní Záhoří (2,02 km²)
PSČ	439 83
Počet domů	0 (2011)[1]
	Horní Záhoří
Další údaje
Kód části obce	87882
Kód k. ú.	687880
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní Záhoří je malá vesnice, část obce Lubenec v okrese Louny. Nachází se asi 2,5 km na severozápad od Lubence.

Horní Záhoří je také název katastrálního území o rozloze 2,02 km².[2]

Název

Vesnice se původně jmenovala Očedělice a její název byl odvozen ze jména Očeděl ve významu ves lidí Očedělových. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: de Ocziedielicz (1359), de Ocziedielicz (1384), in villa Oczyedyeliczich (1388), de Ocziedelicz (1398), de Oczedyelicz (1398), de Oczyedyelicz (1400), de Oczedielicz (1406), in Oczedieliczich (1455ú, w Ocziediliczych (1542), ves Wocžedielicze (1574), Wocziedielicze (1577) a Oczadlicze (1628). Od sedmnáctého století se objevuje německý název Dreihöfen: zu Dreyen Hoffen (1669), Dreihöfen (1785), Dreihöfen a Tři dvory (1846). V devatenáctém století se začala rozlišovat horní a dolní část vesnice: Ober-Dreihöfen a Hořenj Dvůr (1846), Záhoří Horní a Dreihöfen (1895).[3] Tvar Záhoří (Zahorzi) se vyskytuje od roku 1579, ale je možné, že se vztahuje k Záhořicím u Žlutic.[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1378, kdy byla v majetku rytířského rodu Rudoltů. V patnáctém století ve vsi sídlili Špánové z Barštejna, kteří mohou být zakladateli zdejší tvrze. Ta je však doložena až v roce 1603, kdy vesnice patřila Jindřichu Huvarovi z Lobenštejna. Roku 1616 panství přešlo na jeho syny Jiřího Kryštofa a Bernarta, ale v roce 1623 jim bylo za účast na stavovském povstání zabaveno. Z tohoto roku také pochází poslední zmínka o tvrzi.[5] Podobně jako blízké Záhoří[6] statek získala zpět jejich sestra Barbora, od které ho roku 1652 koupila Eva Marie Mirošovská. Ta Horní Záhoří prodala knížeti Juliu Jindřichovi Sasko-Lauenburskému, který je připojil ke svému údrčskému panství. Zdejší tvrz byla popsána jako pustá již v roce 1623 a později beze zbytku zanikla.[5]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 128 obyvatel (z toho 65 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 119 Němců a sedm cizinců. Kromě jednoho člena nezjišťovaných církví se hlásili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 94 obyvatel: šest Čechoslováků, 84 Němců a čtyři cizince. Až na jednoho evangelíka byli členy římskokatolické církve.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[9][10]
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	60	66	50	56	62	128	56	29	29	14	5	2	–	-
Domy	8	11	11	11	12	10	10	8	.	4	1	9	3	-
Počty obyvatel z let 1921 a 1950–1991 zahrnují obyvatele Dolního Záhoří. Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů místní části Lubenec.

Reference

Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-06.
PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Očedělice, s. 250.
PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Horní Záhoří, s. 700.
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Horní Záhoří – tvrz, s. 85. Dále jen Bělohlávek 1985.
Bělohlávek 1985, s. 401
Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 262.
Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 407.
Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.
Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 305.

Externí odkazy

Encyklopedické heslo Záhoří v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Horní Záhoří na Wikimedia Commons
Katastrální mapa katastru Horní Záhoří na webu ČÚZK

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[6637e77189822d525d5399b4f0d2439fc792d4f3-1] Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.

[Katastr-2] Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-06.

[profous-3] PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Očedělice, s. 250.

[profous-svoboda-4] PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Horní Záhoří, s. 700.

[belohlavek-5] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Horní Záhoří – tvrz, s. 85. Dále jen Bělohlávek 1985.

[6] Bělohlávek 1985, s. 401

[sldb1921-7] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 262.

[sldb1930-8] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 407.

[obyvatele-9] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.

[obyvatele2013-10] Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 305.