Holger Pedersen

Holger Pedersen (7. dubna 1867 Gelballe – 25. října 1953 Hellerup) byl dánský lingvista. Byl odborníkem především na keltské jazyky. Jeho Srovnávací gramatika keltských jazyků je dodnes považována za hlavní referenční práci v keltské historické lingvistice. Věnoval se ale i albánštině, chetitštině a také tocharským, baltským a slovanským jazykům, včetně češtiny.[1] Jeho Pedersenův zákon popisuje pravidla akcentního posunu z praindoevropštiny v baltských a slovanských jazycích. Rozvíjel též laryngální teorii (teorii o zaniklých hláskách v praindoevropském jazyce). Přišel též s teorií příbuznosti indoevropských, kartvelských, uralských, altajských, afroasijských (semitsko-hamitských) a drávidských jazyků, které pak shrnoval pod pojem nostratické jazyky. Základem této makrorodiny má být hypotetická proto-nostratština, jež měla existovat v období 15 000 až 12 000 př. n. l. Teorie získala ohlas zejména v ruské jazykovědě, je však nadále spíše menšinová.

Holger Pedersen
Narození	7. dubna 1867 Gelballe
Úmrtí	25. října 1953 (ve věku 86 let) Hellerup
Alma mater	Kodaňská univerzita Ribe Katedralskole
Povolání	jazykovědec, armenolog, vysokoškolský učitel a učitel
Zaměstnavatel	Kodaňská univerzita
Funkce	rektor (Kodaňská univerzita; 1926–1927)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Pedersen studoval na univerzitě v Kodani u Karla Vernera, Vilhelma Thomsena a Hermanna Möllera. Následně studoval na univerzitě v Lipsku u Karla Brugmanna, Eduarda Sieverse a Augusta Leskiena. Na podzim roku 1893 se zapsal na univerzitě v Berlíně, kde studoval u Johannesa Schmidta. Následující rok studoval keltské jazyky a sanskrt na univerzitě v Greifswaldu. V roce 1895 strávil několik měsíců na Aranských ostrovech v Irsku, aby zde studoval starou formu gaelštiny, která se tam používá. V roce 1896 si udělal doktorát na Kodaňské univerzitě. Jeho dizertační práce se zabývala přídechem v irštině. V roce 1897 začal na Kodaňské univerzitě vyučovat keltské jazyky. V roce 1902 mu byla nabídnuta profesura na univerzitě v Basileji, kterou však odmítl, a přesvědčil univerzitu v Kodani, aby pro něj vytvořila mimořádnou profesuru. V roce 1908 odmítl nabídku profesury na univerzitě ve Štrasburku. Po odchodu Vilhelma Thomsena do důchodu v roce 1912 získal konečně řádný profesorský post v Kodani.