Hokov

Hokov je vesnice, část obce Hořovičky v okrese Rakovník. Leží dva kilometry východně od Hořoviček.

Hokov
Lokalita
Charaktervesnice
ObecHořovičky
OkresRakovník
KrajStředočeský kraj
Zeměpisné souřadnice50°9′19″ s. š., 13°33′48″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel108 (2011)[1]
Katastrální územíHokov (3,53 km²)
PSČ270 04
Počet domů53 (2011)[1]
Hokov
Další údaje
Kód části obce45489
Kód k. ú.645486
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První písemná zmínka o Hokově pochází z roku 1386. Zpráva zároveň uvádí hokovskou tvrz, na které sídlil Ota z Hokova.[2] Dalším majitelem se stal Racek z Hokovský z Hokova, který zemřel před rokem 1404. Jeho majetek si žádala jakási Dorota, ale od panovníka jej získal Oldřich z Drasovic. V patnáctém století se v držení vsi střídali příslušníci rodu Hokovských z Hokova: Dalibor (1430), Jan (1421–1468), Otík (po roce 1484) a nakonec Kuneš, kterému vesnice patřila v roce 1513 a který si ji i se dvorem a tvrzí nechal roku 1545 zapsat do obnovených zemských desek. Kuneš přežil svého bezdětného syna Dalibora a po synově smrti vedl spor o majetek s vdovou Markétou z Vchynic. Nechal ji totiž žít na tvrzi včetně čeledi a mnoha hospodářských zvířat, za jejichž stravu slíbila vdova, a předtím i Dalibor, zaplatit, ale neučinili tak. Spor byl urovnán v roce 1544.[3]

Rybník na návsi
Příjezd k vesnici od jihu

Hned v roce 1545 Kuneš prodal Hokov Janovi Štampachovi ze Štampachu a odstěhoval se do Hradeckého kraje. Po Janovi Hokov zdědil syn Adam. V Hokově žil do roku 1597, kdy jej vyměnil s Benešem Libštejnským z Kolovrat na Běsně.[3] Podle Rudolfa Anděla Adam v roce 1597 zemřel a ves vyměnil nebo prodal až Adamův syn Václav.[2] Beneš Libštejnský zemřel roku 1617. Jeho majetek, který tvořily vsi Hokov, Kolešov, Běsno a Kryry, zdědili synové, z nichž Hokov připadl mladšímu Ferdinandovi Libštejnskému z Kolovrat. Ten vesnici vlastnil až do smrti 1648, ale o čtyři roky později zadlužené panství získal Jan Šebestián z Pöttingu. Už roku 1654 však Hokov prodal hraběnce Ludmile Evě z Folkensteinu, rozené Hýzrlové z Chodů.[3]

Budova bývalé školy

Po hraběnce Ludmile se v Hokově vystřídalo několik majitelů: Jan Petr Hoberk z Hennersdorfu (1688), jeho syn Jan Bedřich a Jan Vojtěch Valkoun z Adlaru. Ten vesnici roku 1717 prodal Jiřímu Olivierovi Wallisovi, který ji připojil ke kolešovickému panství. Jeho potomci nepotřebnou tvrz přestavěli na kapli Svatého Prokopa. Kaple fungovala jen do josefinských reforem, během nichž byla zrušena, a později zchátrala natolik, že musela být zbořena.[2]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 303 obyvatel (z toho 145 mužů), z nichž bylo šest Čechoslováků, 292 Němců, tři Židé a dva cizinci. Kromě 31 evangelíků a osmi židů se hlásili k římskokatolické církvi.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 348 obyvatel: 36 Čechoslováků, 309 Němců a tři Židy. Stále výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 32 evangelíků, jeden člen církve československé, šest židů a pět lidí bez vyznání.[5]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 341 309 326 312 283 303 348 126 109 109 117 77 83 108
Počet domů 53 54 58 62 59 60 70 65 0 33 40 49 50 53

Pamětihodnosti
Památkově chráněná kaple se zvonicí
  • Kaplička se zvoničkou
  • Hrázděný obytný dům usedlosti čp. 17

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hokov – tvrz, s. 137.
  3. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Krakovce, s. 116.
  4. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 245.
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 262.
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.