Hnilák smrkový

Druh je rozšířen v severních oblastech severní polokoule. Roste téměř v celé Evropě (vyjma nejjižnějších částí přiléhajících ke Středozemnímu moři) a v západní Sibiři. Ostrůvkovitě se dále vyskytuje v Malé Asii, okolo Kavkazu, v centrální Sibiři a na Dálném východě. Vyrůstá také v Severní Americe až po Mexiko. V České republice je poměrně vzácný, vyskytuje se jen roztroušeně a převážně ve vyšších polohách.[1][3][4]

Obvykle je nacházen v různých lesních společenstvech na silikátových podložích. Častěji volí stinná a vlhčí místa, jen ojediněle světlejší a sušší. Je to geofyt a jeho fenologické optimum bývá v červnu a červenci. K životu nepotřebuje světlo, neprobíhá u něj fotosyntéza, díky tomu je schopen růst i v tmavých lesích.[1][3]

Je mykoheterotrofní, což je zvláštní mykorhizní rostlina zcela bez chlorofylu. Běžné mykorhizní rostliny mají alespoň částečně zachovanou fotosyntézu a získávající pomoci hub vodu a minerální látky, kdežto hnilák bez fotosyntézy navíc čerpá přes houby i cukry, které si sám není schopen vytvořit. Houby získávají cukry ze zelených rostlin a hnilák je dostává transportem přes houby. V tomto případě vlákna půdní houby (nejčastěji čirůvky) jsou současně propojena jak s kořeny hniláku, tak i s kořeny zelené rostliny (obvykle jehličnan).[1][2][3]

Jedna nebo několik jednoduchých, vzpřímených, voskově žlutých až nahnědlých lodyh, vysokých 10 až 25 cm, vyrůstá z krátkého, vytrvalého, hustě propleteného kořene. Tlustá, dužnatá a křehká lodyha je střídavě porostlá přisedlými, vejčitými, nezelenými šupinami, 0,5 až 1 cm dlouhými, do kterých se redukovaly listy. Lodyha nese hustý hrozen skládající se z 10 až 15 pravidelných, oboupohlavných květů. Po odkvětu lodyha černá a usychá, kořen přezimuje a na jaře vypouští nové lodyhy.

Převislé, od spodu rozkvétající květenství je tvořeno čtyřčetnými květy, přičemž vrcholový květ je pětičetný. Po odkvětu, při tvorbě plodů, se květenství vztyčuje a prodlužuje. Šupinovité listence jsou vejčitě kopinaté, podobný tvar mají i kališní lístky které někdy chybí. Skloněná, zvonkovitě otevřená, volnoplátečná koruna má obvejčité, na bázi vakovité, světle žluté plátky 10 až 15 mm velké. Listence po okraji a korunní plátky jsou z vnitřní strany brvité, stejně jako osm až deset tyčinek rostoucích ve dvou kruzích i svrchní semeník s krátkou čnělkou zakončenou nálevkovitou bliznou. Semeník je vytvořen čtyřmi plodolisty, pod kterými jsou žlázky s nektarem. Rostlina vykvétá v červnu a červenci, ne však každoročně; pokud nemá dostatek živin lodyha nevyroste.

Plodem je obvejčitá, čtyřpouzdrá tobolka obalená zaschlým okvětím. Bývá 8 mm dlouhá, otvírá se chlopněmi a obsahuje četná, velmi drobná semena která roznáší vítr. Ploidie druhu je 2n = 48.[1][3][4][5]

Hnilák smrkový, původní druh české květeny, se v ČR vyskytuje jen vzácně. Je proto v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ zařazen mezi ohrožené druhy (C3).[1][3]

• 
  Květy
• 
  Lodyha se skloněným květenstvím
• 
  Vztyčující se květenství
• 
  Zralé tobolky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hnilák smrkový na Wikimedia Commons
• Taxon Monotropa hypopitys ve Wikidruzích
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření hniláku smrkového v ČR