Hlásnice

První písemná zmínka o Hlásnici pochází z roku 1397. Podle L. Hosáka jsou dokladovány různé názvy obce: Hlásnice, Wächtersdorf, Wachtersdorf, Hlasenitze a Hlasenice. Na místě dnešní Hlásnice stávala zaniklá ves Velislav. Zmínka je zde o Slovanech, kteří svojí kolonizací pronikali až sem. O vojenském významu je už zmínka v úvodu a svědčí o ní název obce – první obyvatelé drželi nad Šternberkem stráže a hlásili příchozí cizince.[4]

Krajina patřila Olomouci, ale už od 13. století přešlo území na pány ze Šternberka. Velký vliv měla zde církev a rod pánů ze Šternberka náležel k nejpřednějším rodům českým a moravským. Dějiny Hlásnice úzce souvisí s dějinami Šternberku, vzhledem ke své velikosti se však o ní nedochovaly téměř žádné zprávy. Ves Velislav je ta ves, která je uvedena v urbáři pod jménem Hlásnice, přeměna jména nastala před husitskými válkami.

Obec Hlásnice je charakterizována jako zemědělská obec s poměrně velkou plochou orné půdy. V minulosti zde byla těžba železné rudy. 6. května 1945 byla obec osvobozena, německé obyvatelstvo, které zde do té doby žilo, bylo odsunuto a obec byla osídlena českým obyvatelstvem.[4] Od roku 1961 byla Hlásnice součástí Chabičova, spolu s ním pak od roku 1974 do roku 1990 součástí Šternberka, kdy se osamostatnila.[5]

• osmiboká kaple sv. Jiří z 30. let 20. století
• kamenný kříž z roku 1851

Panorama Hlásnice, v pozadí Šternberk