Hitlerovy deníky

Padělatel Konrád Kujau (1938-2000) pocházel z Löbau u Drážďan a od dětství byl nadšeným přívržencem A. Hitlera a členem Hitlerjugend. Po válce se živil v různých zaměstnáních, až roku 1957 byl odsouzen za drobnou krádež. Utekl do západoněmeckého Stuttgartu, kde si zřídil bar a stýkal se s městskou galerkou. Časem si všiml, že by zde mohl výhodně prodávat upomínkové předměty na nacismus a válku, které levně kupoval v tehdejší NDR. Vytvořil si smyšlenou identitu a k těmto předmětům začal vyrábět drobné „doklady“, které je činily zajímavějšími: podpis slavného generála na helmě nebo dýce, útržek dopisu nebo obrázky, které údajně maloval Hitler.

Časem pronikl mezi zámožné sběratele, které dovedl přesvědčit. Domnělé deníky měly pocházet z havárie letadla, které 20. dubna 1945 odváželo z Berlína do Berchtesgadenu deset beden tajných dokumentů a havarovalo v Krušných horách. Podle pamětí Hitlerova osobního pilota, generála Hanse Baura, když se to Hitler dozvěděl, řekl mu, že mezi nimi byly nesmírně důležité doklady, které jednou prokážou, že měl pravdu. S touto historkou Kujau přesvědčil nejen sběratele, ale i redaktory Sternu, kteří chtěli „nález“ za každou cenu utajit až do senzační publikace. Jeden z nich se stal Kujauovým komplicem a zároveň zpronevěřil velkou část „kupní ceny“, která měla připadnout padělateli.

Do jednání bylo zasvěceno jen několik vedoucích redaktorů a ředitelů, kteří zároveň sjednávali smlouvy s dalšími časopisy, které o „objev“ projevily zájem – mezi nimi například The Sunday Times nebo Newsweek. Redaktoři požádali o posudek několik historiků, mezi nimi i Hugh Trevor-Ropera, jenže jim pokaždé ukázali jen pár listů a zanedbali chemické ověření. Teprve těsně před zveřejněním se k „Deníkům“ vyjádřili další odborníci, včetně policejních, kteří okamžitě narazili na řadu nesrovnalostí.

Kujau totiž pracoval velmi primitivními prostředky. Hitlerovo písmo napodoboval jen velmi přibližně, psal inkoustem z 80. let, papír poléval čajem, aby vypadal jako starý, a ve vazbě deníků se našly umělé hmoty. Obsah Kujau z velké části kopíroval ze čtyřdílné sbírky Hitlerových řečí a prohlášení, kterou vydal německý historik Max Domarus, a doplňoval je trivialitami. V době, kdy už vyjednával se Sternem, dokázal udělat několik svazků za týden.

Redakce Sternu oznámila „nález“ na tiskové konferenci 24. dubna 1983, ale v té době už pochybnosti vyjádřil i spolkový kancléř Helmut Kohl. V následujících letech řada manažerů a redaktorů Sternu ztratila zaměstnání a Kujau i jeho komplic byli odsouzeni na 4,5 roku vězení. Soud měl nápadně komické rysy a roku 1991 byl příběh zfilmován pro britskou televizi pod názvem Selling Hitler.