Naturalis historia

Naturalis historia (česky Přírodopis) je jedna z prvních všeobecných encyklopedií starověku, sepsaná Pliniem Starším, který napsal prvních deset knih v roce 77 a zbytek pak během zbývajících dvou let svého života. Dílo je jednou z nejrozsáhlejších prací, jež přežily z dob starověkého Říma do dnešních dní. Shrnuje veškeré znalosti své doby o světě. Jeho předmět tedy není omezen na to, co dnes chápeme pod pojmem přírodopis. Plinius sám jej definoval jako "přirozený svět či život".[1]

Naturalis Historia
AutorPlinius starší
Původní názevNaturalis historia
ZeměŘímská říše
Jazyklatina
Žánrencyklopedie
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Titulní stránka vydání z roku 1669 (samotný název knihy je uveden v 2. pádě)

Dílo je rozděleno do 37 knih uspořádaných do 10 svazků. Obory, jež pokrývají, sahají od astronomie, přes matematiku, geografii, etnografii, antropologii, fyziologii člověka, zoologii, botaniku, zemědělství, hortikulturu, farmakologii, mineralogii, hornictví a těžbu až po sochařství, malířství a řezbu drahokamů.

Naturalis historia se pro šíři svého záběru, citace pramenů a odkazy, jakož i pro odborně seřazený rejstřík stala vzorem pro pozdější encyklopedická a naučná díla. Dílo je věnováno císaři Titovi, synovi Pliniova blízkého přítele císaře Vespasiána, v prvním roce Titovy vlády. Jedná se o jediné Pliniovo dílo, které se dochovalo, a současně poslední, které napsal. Do své smrti v roce 79 během erupce Vesuvu Plinius nedokončil závěrečnou revizi své práce.

Encyklopedie obsahuje celou řadu údajů, jež jsou poplatné tehdejší úrovni vědění a dnes již dávno překonány. Na druhé straně však obsahuje celou řadu prvních, relativně přesných popisů mnoha rostlin a živočichů, zajímavá pozorování chování zvířat, popisy minerálů a geologických pochodů, jakož i popisy běžných aplikací soudobých poznatků o přírodě. Soudobí historici vědy ji považují za jednu z nejvýznamnějších vědeckých publikaci úsvitu vědy.

Zdroje

Ke každé z oblastí, o nichž se zmiňoval, nastudoval Plinius práce odborníků v daném oboru a pečlivě uváděl citace z jejich prací. Jeho seznam pramenů někdy uvádí odborníky, s nimiž skutečně konzultoval, v jiných případech jde o zásadní autory daného oboru, z jejichž práce čerpal. Svoje díky jim vyjádřil v poděkování v úvodu.[2]

V úvodu Plinius uvádí, že dílo obsahuje na 20 000 výpisků z asi 2000 spisů od 100 vybraných autorů.[3] Dochovaný seznam těchto autorit zahrnuje 473 autorů, z čehož je 146 římských a 327 řeckých a ostatních.

Obsah

Naturalis historia sestává z 37 knih. Plinius sestavil svůj vlastní obsah. Následující tabulka je souhrn založený na soudobých názvech oborů.

Svazek Knihy Obsah
I 1 Úvod, obsah a seznam autorit
2 astronomie, meteorologie
II 3–6 geografie a etnografie
7 antropologie a fyziologie člověka
III 8–11 zoologie – zahrnuje savce, hady, mořské živočichy, ptáky, hmyz
IV–VII 12–27 botanika – zahrnuje zemědělství, hortikulturu – zejména vinařství a pěstování oliv, lékařství
VIII 28–32 farmakologie, magie, voda, život ve vodě
IX–X 33–37 Hornictví a těžba a mineralogie, zejména jejich použití v životě, v umění, ve zlatnictví a stříbrnictví,[4] v sochařství a odlévání z bronzu,[5] malířství,[6] modelování,[7] kamenosochařství,[8] a řezbu drahokamů[9]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Natural History (Pliny) na anglické Wikipedii.

  1. Plinius, Gaius Secundus. Naturalis historia I., kap XIII.
  2. Plinius starší. Praefatio:21 http://penelope.uchicago.edu
  3. Anderson, Frank J. An Illustrated History of the Herbals. [s.l.]: Columbia University Press, 1977. ISBN 0-231-04002-4. S. 17. (anglicky)
  4. Naturalis Historia XXXIII:154–751
  5. Naturalis Historia XXXIV
  6. Naturalis Historia XXXV:15–941
  7. Naturalis Historia XXXV:151–851
  8. Naturalis Historia XXXVI
  9. Naturalis Historia XXXVII

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.