Hilel

Hilel (hebrejsky הִלֵּל, „On chválil“), též přepisováno Hillél, přezdívaný přídomkem babylonský, případně označován jako Starší,[1] byl rabínem období prvních tana'im. Narodil se v Babylónii 100 let před zničením jeruzalémského druhého Chrámu. Po matce údajně pocházel z Davidova rodu, z otcovy strany však patřil ke kmeni Benjamin. Studoval v Jeruzalémě, kde se stal žákem slavných učenců Šmaji a Avtalijona, kteří byli potomky konvertitů ‒ v tom možná tkví důvod, proč samotný Hilel měl, na rozdíl od svého současníka a přítele Šamaje, zvláštní ohled a porozumění pro konvertity. Hilel byl ženatý a s manželkou, která sdílela jeho zásady, měl jednoho syna, Šimeona. Hilel vedl prostý život a odmítl, aby měl užitek z bohatství svého bratra Šebny, který byl úspěšným obchodníkem.

Hilel
Narození1. stol. př. n. l.
Babylonie
Úmrtí1. stol. n. l.
Jeruzalém
Povolánírabín
Denominacejudaismus
Etnický původHebrejci
VzděláníShmaya a Abtalion
Žáci a následovníci
  • Jonathan ben Uzziel
  • Jochanan ben Zakaj
  • Simeon ben Hillel
  • House of Hillel
Děti
  • Simeon ben Hillel
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hilel založil význačnou a umírněnější farizejskou školu, která byla v opozici ke škole Šamajově. Přesto Talmud o disputacích Hilelovy a Šamajovy školy říká: „To i to jsou slova živého Boha.“ Některé židovské autority proto věří, že ačkoliv se dnes ortodoxní halacha z drtivé většiny přiklání k názorům Hilelovy školy, v mesiášské době budou platit přísnější názory Šamajovy školy.[2][3][4]

Hilel měl údajně 80 význačných žáků, z nichž nejučenější byl Jonatan ben Uziel, slavný překladatel Písma a potomek konvertity, a nejméně učeným byl Jochanan ben Zakaj, budoucí zakladatel farizejské školy v Javne. Hilel měl pověst pacifisty. Odmítal totiž násilný odpor vůči římským okupantům, což zřejmě sehrálo důležitou roli, proč Herodes Veliký byl ochoten schválit jeho jmenování na předsednickou funkci Velkého Sanhedrinu. V době, kdy se stal předsedou Sanhedrinu, byl nejvyšším soudcem neboli místopředsedou esejec Menachem ‒ ten se ale své funkce později vzdal a nahradil ho Šamaj.

Hilel je v Talmudu vykreslován jako shovívavý, chápavý, láskyplný, vždy ochotný odpustit. O podstatě Zákona Hilel řekl: „Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě. Zbytek je jenom komentář.“[5] Podle tradice Hilel stanovil sedm midot (hebrejsky מִדּוֹת, směrnic) pro postup při výkladu Písma.[6]

Reference
  1. SLÁMA, Petr. Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. S. 56.
  2. SACKS, Jonathan. O svobodě a náboženství. Praha: P3K, 2008. ISBN 978-80-87186-00-8. S. 123.
  3. SCHOLEM, Gerschom. Davidova hvězda. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1996. ISBN 80-85844-24-9. S. 42-43.
  4. SCHOLEM, Gerschom. Mesiášská idea v judaismu a další eseje o židovské spiritualitě. Praha: Malvern, 2017. ISBN 978-80-7530-064-5. S. 310-311.
  5. WIESEL, Elie. Talmud, portréty a legendy. Praha: Sefer, 1993. ISBN 80-900895-5-0. S. 29.
  6. BIČ, Miloš. Ze světa Starého zákona II. Praha: Kalich, 1989. S. 686.

Literatura
  • WIESEL, Elie. Talmud, portréty a legendy. Praha: Sefer, 1993. 304 s. ISBN 80-900895-5-0.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.