Hermann von Pillersdorff

Jeho strýcem byl významný rakouský politik Franz von Pillersdorf. Hermann pracoval ve státní službě. Zastával funkci místodržitelského rady v hornouherském Trenčíně, později byl županem. Od 28. dubna 1863 do 25. června 1866 zastával úřad zemského prezidenta (místodržitele, tedy nejvyššího představitele státní správy) Slezska.[1] Z funkce byl odvolán (alespoň podle pozdější analýzy českého Opavského týdenníku) pro svůj útěk z Opavy v době začínající prusko-rakouské války a hrozby pruské invaze. Návrh na Pillersdorffovo sesazení měl iniciovat státní ministr Richard Belcredi.[5] Vídeňská Neue Freie Presse ale v Pillersdorffově nekrologu uvádí, že z Opavy odešel úmyslně, aby zachránil zemskou pokladnu před pruskou konfiskací. Od Belcrediho měl obdržet i písemný souhlas s tím, aby se přes Jablunkovský průsmyk evakuoval do Uherska. Pillersdorff ale mezitím získal informace, že Jablunkovský průsmyk již není bezpečný a proto se přemístil do Hranic s úmyslem použít pro evakuaci Vlárský průsmyk. V Hranicích mu ovšem byl doručen výnos, že je penzionován.[4]

V 60. letech 19. století byl zvolen za poslance Slezského zemského sněmu za velkostatkářskou kurii. Zemský sněm ho roku 1864 delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii velkostatkářskou. 12. listopadu 1864 složil slib. Opětovně byl zemským sněmem do vídeňského parlamentu vyslán roku 1867, nyní za kurii venkovských obcí, a roku 1870 a 1871. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, kdy byl zvolen za velkostatkářskou kurii na Moravě.[6] V Říšské radě setrval do konce jejího funkčního období v roce 1879. Zastával funkci druhého místopředsedy Poslanecké sněmovny.[4]

Koncem 60. let se přiklonil k tzv. Ústavní straně, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik. Jako centralistického kandidáta ho podpořili slezští němečtí voliči a byl zvolen na zemský sněm. V Říšské radě podporoval rakousko-uherské vyrovnání.[5] V roce 1870 byl na zemský sněm zvolen za velkostatkářskou kurii.[4]

Za liberální vlády byl roku 1868 rehabilitován.[4] A poté, co zemský prezident August von Merkl odešel na penzi, byl Pillersdorff opětovně jmenován do čela zemské správy v Slezsku.[5] Česká menšina ve Slezsku ho vnímala jako exponenta tehdejší liberální vídeňské vlády (vláda Karla von Auersperga) a jejího ministra Karla Giskry. Ve funkci zemského prezidenta byl ještě v roce 1870. Když ale v průběhu onoho roku nastoupila nová vláda Alfreda von Potockého, učinila návrh na jeho odvolání, což česká komunita uvítala.[5] Úřadu byl zproštěn v září 1870.[7] Důvodem pro odvolání bylo, že spolu s několika dalšími zástupci Ústavní strany z řad zemských prezidentů a místodržitelů hlasoval v Říšské radě proti Potockého vládě.[4]

Byl mu udělen Řád Františka Josefa. Vlastnil statek Branky na Moravě.[1][8] Město Opava mu udělilo čestné občanství.[3] Jeho manželkou byla od roku 1849 dcera velkoprůmyslníka Libora J. Kleina Adolfina. Jeho syn Hermann von Pillersdorff mladší byl v 2. polovině 80. let 19. století okresním hejtmanem při místodržitelství v Brně.[9]

Zemřel v květnu 1887. Tělo zesnulého pak bylo převezeno do Branek na Moravě.[3]