Franz von Pillersdorf

Pocházel z šlechtické rodiny původem z Moravy, která dlouhodobě působila ve státních službách. Franz von Pillersdorf studoval na Vídeňské univerzitě státovědu a právo. Po studiích nastoupil jako státní úředník v Haliči. Od roku 1809 byl sekretářem u dvorské komory, kde se specializoval na oblasti státních financí. V letech 1813-1815 pomáhal vojenskému ministru Baldaccimu se zásobováním vojska a správě obsazených oblastí ve Francii. Z Francie navštívil Spojené království, odkud se vrátil do Rakouska, kde byl zaměstnán u finanční správy. Roku 1824 se stal viceprezidentem dvorské komory, roku 1832 členem tajné rady, spojené dvorské kanceláře, a od roku 1842 kancléřem dvorské kanceláře. Roku 1845 se stal čestným občanem Vídně. Již tehdy se profiloval jako liberálně orientovaný, byť k monarchii loajální politik.[2]

Během revoluce v roce 1848 byl Pillersdorf, jehož opozice vůči dosavadnímu Metternichovu systému byla známa, 20. března 1848 jmenován coby šéf spojené dvorské kanceláře ministrem vnitra a 4. května 1848 i ministerským předsedou.[3] Ústava, kterou 25. dubna 1848 vydal (Dubnová ústava) pro oblast Předlitavska (neměla platit pro Uhersko a Království lombardsko-benátské) ovšem nevyhovovala ani revolucionářům ani koruně. Předpokládala totiž dvoukomorový parlament s jmenovaným senátem a nepřímo volenou poslaneckou sněmovnou, zachovávala historická privilegia šlechty a výrazný vliv panovnického dvora. Radikální liberálové ve Vídni ji odmítli a ještě během května 1848 byla ústava odvolána. 8. července 1848 Franz von Pillersdorf abdikoval.[4][2]

Brzy nato byl ve volbách roku 1848 zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Vídeň-vnitřní město I v Dolních Rakousích. Uvádí se jako ministerský předseda.[5] Na mandát rezignoval v prosinci 1848.[6] V seznamu poslanců k lednu 1849 už nefiguruje.[7] Sněm byl zahájen 22. července 1848, avšak Pillersdorf už nemohl uplatnit žádný vliv na vývoj dalších událostí. V říjnu 1848 se stal 2. místopředsedou sněmu. Po rozpuštění sněmu, který se mezitím přesunul do Kroměříže, zůstal bez veřejného úřadu, a dokonce byl popotahován v disciplinárním vyšetřování a roku 1852 mu byla odebrána některá vyznamenání. Nový panovník František Josef I. vůči němu neměl sympatie. Pillesdorf měl v porevolučním období jen okrajový politický post, když byl zvolen do Vídeňské obecní rady.[2]

Do aktivní politiky se ještě krátce vrátil po obnovení ústavnosti. Zasedl do Dolnorakouského zemského sněmu, který jej v dubnu 1861 zvolil do Říšské rady (městská kurie, obvod Vídeň).[8] V Říšské radě se zaměřoval na témata finanční a na otázku státoprávního uspořádání Uherska. Již 22. února 1862 zemřel, krátce poté, co byl plně rehabilitován.[2]