Herculaneum

Vnitřek budovy v Herculaneu (Casa di Nettuno e Amphitrite, Nr.22)

První zmínka o městě je z roku 314 př. n. l. (Theofrastos) pod jménem Herakleion. Město založili Řekové, pod jejich vlivem se nalézalo po celé 6. století př. n. l. Herculaneum bylo obehnáno zdí a leželo na ploše 20 ha. Město leželo při silnici, která odpovídala trase budoucí Via Domitiana, z města Neapolis do Pompejí a Stabiae.

V 5. století př. n. l. se město dostalo pod vliv Samnitů. Od roku 307 př. n. l. patřilo Herculaneum do sféry římského vlivu. V okamžiku zániku zde žilo asi 4000 obyvatel. Na rozdíl od Pompejí nešlo v případě Herculanea o město založené na obchodu a řemeslech, bylo spíše sídlem patriciů a vyšší třídy. V roce 63 n. l. bylo město, stejně jako téměř celá Kampánie, zasaženo silným zemětřesením.

Roberto Rive: Herculaneum

Po explozi sopky Vesuv město na rozdíl od Pompejí nepokryl sopečný prach, ale bylo zaplaveno proudem vařícího bahna a sutě[2], která jej pokryla do výšky 10–26 metrů. Pod ní však zůstalo zachováno mnohem více než v nedalekých Pompejích.[3] Znovu bylo objeveno v 18. století díky nálezům kosterních pozůstatků. Archeologické výzkumy zde odhalily množství domů bohatých obyvatel, dvoje lázně, baziliku, několik chrámů a divadlo. Důvod, proč obyvatelé neopustili město a téměř všichni zahynuli, byl podle posledních výzkumů ten, že město zasáhly v noci a velkou rychlostí horké toxické plyny o teplotě 400 až 500 °C (tzv. pyroklastická vlna), jejichž obrovský výron doprovázel o něco později vlastní výbuch sopky (zhruba ve 13 hodin odpoledne), a obyvatelé nestačili utéct.

Vrstva bahna zpevněná ještě mohutnými přílivovými vlnami, které město zalily po erupci Vesuvu, ztvrdla za 18 století na kámen, díky čemuž jsou archeologické práce na místě mnohem obtížnější než v blízkých Pompejích, pokrytých vrstvou sopečného prachu a popele. Vrstva bahna nicméně konzervovala materiály, které by se jinak nedochovaly (např. dřevo, 2000 svitků papyru, atd.). Vykopávky probíhaly ve třech hlavních vlnách: první vlna v letech 1738–1766, druhá potom v letech 1828–1855, při níž byly použity modernější metody, a třetí v letech 1869–1875, ta však přinesla pouze mizivé výsledky.[2] Od roku 1927 byly vykopávky obnoveny a pokračují dodnes, ovšem se značnými omezeními – nad zavaleným Herculaneem se rozkládá moderní Ercolano a tak jsou kopány tunely.

Pohled na vykopávky Herculanea

Herkules a Telefus, freska v Augusteu (též zvané Bazilika)

Vstup na archeologické naleziště je dnes z Corsa Ercolano. Za vstupem začíná viadukt, který nabízí výhled na celé archeologické naleziště. Dále návštěvník musí sestoupit do 12 metrů hluboké prohlubně, ve které je možné si antické město prohlédnout. Protože budovy v Herculaneu neponičila jako v Pompejích tlaková vlna, mnohde se zachovalo i druhé podlaží. V některých domech se dochovaly i původní střešní tašky, trámy, nábytek a věci osobní potřeby. Stranou hlavního areálu leží divadlo, které mohlo pojmout až 2 000 diváků. Odkrývání divadla postupuje velmi pomalu, leží totiž 26 metrů pod úrovní terénu.

Dům koster – pojmenovaný podle kosterních pozůstatků, které zde byly nalezeny. Budova má zastřešené atrium, klenutou kreslírnu a na zdech malby se zahradní tematikou.

Dům s mozaikovým atriem – tvoří jej dvě budovy a pojmenovaný je podle čtvercové mozaiky, která pokrývá podlahu atria. Dochovaly se v něm zbytky dřevěného portika.

Samnitský dům – pochází ze samnitské éry v druhém století n. l. Přízemí sestává z haly zdobené nepravým mramorem a sloupové galerie. Freska znázorňuje únos Europy.

Městské lázně – postavené v roce 10 n. l. Byly rozděleny do mužské a ženské sekce. Mužská sekce je větší a bohatěji zdobená, nalezneme v ní i tělocvičnu, ženská sekce je sice menší, zato lépe dochovaná.

Priapova vila – teprve nedávno odhalená vila, zdobená freskami a mozaikami. Nachází se v ní kostra koně.

Dům s drahokamem – nazvaný podle nálezu kameje z Claudiovy doby.

Městské lázně v Herculaneu

Dům s laní – postavený mezi lety 48–68 n. l. je nejelegantnějším domem v Herkulaneu[2]. Zdi atria jsou zdobeny mramorem, stejně jako podlahy. V domě byla nalezena socha Laň napadená psy. V zahradě se nachází freska zobrazující Kupida při hře.

Předměstské lázně – nejlépe dochované antické lázně z druhé poloviny 1. století n. l.[2]

Trellisův dům – typický příklad domu, který sloužil pro levné ubytování více rodin. Dochovaly se v něm dřevěné laťové podlahy a zdobené omítky.

Vila papyrů – objevená byla během vykopávek v letech 1738–1766, nalezena v ní byla knihovna s papyrovými svitky, jejichž hlavním tématem jsou filosofická pojednání. Svitky jsou dnes k vidění v Národní knihovně v Neapoli. Vstup do vily je zdobený kolonádou vedoucí k moři. Za ní se nachází atrium s 11 soškami. V zahradě bylo nalezeno několik bronzových soch, dnes umístěných v Archeologickém muzeu v Neapoli. Vila je přístupná samostatně, nalézá se mimo hlavní oblast vykopávek.

Fórum – dochovaly se z něj pouze stopy, nachází se na severním okraji vykopávek. Na jeho levé straně stojí zbytky portika baziliky, za ním lze vidět zbytky vítězného oblouku.