Philippe Pétain

Henri Philippe Benoni Omer Joseph Pétain (24. dubna 1856 – 23. července 1951) byl francouzský voják a politik. Díky svým velitelským úspěchům za první světové války, především během bitvy u Verdunu, byl považován za národního hrdinu. Roku 1917 se stal velitelem francouzské armády, o rok později byl povýšen do hodnosti Maršál Francie. Krátce před francouzskou kapitulací v červnu 1940 byl ustanoven ministerským předsedou a vedl mírová jednání s nacistickým Německem. Během války stál v čele vichistické Francie a stal se symbolem kolaborace s nacisty. Po válce byl odsouzen za velezradu k trestu smrti, později zmírněnému na doživotí.

Philippe Pétain
Philippe Pétain (1941)
Rodné jménoHenri Philippe Bénoni Omer Joseph Pétain
Narození24. dubna 1856
Cauchy-à-la-Tour
Úmrtí23. července 1951 (ve věku 95 let)
Port-Joinville
Místo pohřbeníPort-Joinville (46°43′10″ s. š., 2°21′1″ z. d.)
L'Île-d'Yeu
Alma materÉcole spéciale militaire
Povolánípolitik, diplomat, důstojník a voják
Oceněnímaršál Francie (1918)
Kříž svobody
Královský řád Kambodže
Kříž za chrabrost
velmistr Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníkatolická církev
ChoťAnnie Pétain
RodičeOmer-Venant Pétain a Clotilde Legrand
Funkceviceprezident (Nejvyšší válečná rada; 1920–1931)
ministr války Francie (únor 1934 – listopad 1934)
státní ministr (1. června 1935 – 4. června 1935)
Ambassador of France to Spain (1939–1940)
Deputy Prime Minister of France (květen 1940 – červen 1940)
… více na Wikidatech
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Jako veliteli ozbrojených sil je maršálu Pétainovi udělována zásluha v bitvě na Marně a za vítězství v bitvě u Verdunu. Díky svým vojenským schopnostem a velké popularitě se v roce 1917 stal vrchním velitelem armády. V roce 1934 byl ministrem obrany a v následujícím roce státním sekretářem. Už tehdy prosazoval smířlivou politiku vůči nacistickému Německu.

Jako hlava státu bývá spojován s příměřím z června 1940 a vichistickým režimem, který započal tzv. Národní revoluci a aktivně spolupracoval s nacistickým Německem.

Na začátku 2. světové války ho ministerský předseda Paul Reynaud spolu s generálem Maximem Weygandem a plukovníkem de Gaullem prosadili do funkce ve válečné radě. Ta měla za úlohu mimo jiné vnést do francouzské armády novou sílu a patriotismus, avšak sociální a politické roztříštění ve Francii bylo příliš velké než ochota obyvatelstva postavit se Německu na odpor. Mocné útoky německé armády nakonec zmařily všechny snahy o účinnou obranu. Právě tehdy prezident Albert Lebrun vyzval Pétaina, aby po rezignaci Maxima Weyganda vytvořil novou vládu. Pétain pak 22. června 1940 podepsal s Německem ponižující příměří, které předalo nacistům přímou kontrolu na strategickém severu a západě Francie včetně Paříže a celého pobřeží s Atlantikem. Zbytek (asi 2/5 země) zůstal neokupovaný s administrativním centrem v lázeňském městě Vichy (de jure byla hlavním městem stále Paříž). Samostatnost byla formální, prakticky se jednalo o kolaborantský režim.

Po válce byl Pétain odsouzen k smrti za velezradu. Generál de Gaulle (který nastoupil na Pétainovo místo po konci 2. světové války) mu trest zmírnil na doživotní vězení.

Pétain zemřel 23. července 1951 ve věku devadesáti pěti let během internace na ostrově Yeu, kde je také pohřben.

Kontroverze

Pétain byl za své zásluhy v 1. světové válce oslavován jako hrdina. Po kolaboraci s nacisty (spojené s mnoha nevynucenými činy, nezřídka odporujícími lidským právům) však byl zatracen jako velezrádce. Dodnes je nařčení z pétainismu vážnou politickou urážkou.

Literatura
  • BOROVIČKA, Michael. Kolaboranti : 1939-1945. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 399 s. ISBN 978-80-7185-846-1.

Externí odkazy
18. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Ferdinand Foch		 1929–1945
Philippe Pétain		 Nástupce:
André François-Poncet
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.