Albert Lebrun
Albert Lebrun (29. srpen 1871, Mercy-le-Haut, Meurthe-et-Moselle – 6. březen 1950, Paříž) byl francouzský politik a prezident v letech 1932 až 1940. Byl členem centristické strany Alliance démocratique.
Albert Lebrun | |
---|---|
15. prezident Francouzské republiky | |
Ve funkci: 10. května 1932 – 11. července 1940 | |
Předchůdce | Paul Doumer |
Nástupce | Vincent Auriol (nepřímo) |
Stranická příslušnost | |
Členství | Demokratická republikánská aliance |
Narození | 29. srpna 1871 Mercy-le-Haut |
Úmrtí | 6. března 1950 (ve věku 78 let) 16. obvod |
Místo pohřbení | Mercy-le-Haut |
Choť | Marguerite Lebrunová (1902–1947) |
Děti | Marie Freysselinard |
Příbuzní | Pierre Freysselinard (vnuk) |
Alma mater | École polytechnique Mines ParisTech |
Profese | politik, inženýr a entomolog |
Náboženství | katolická církev |
Ocenění | Řád bílé orlice (1932) velkokříž Řádu čestné legie velkokříž Řádu Nichan El-Anouar Řád Serafínů Řád hvězdy Anjouanu … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Albert Lebrun |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vzdělání
Studoval na prestižní École polytechnique (kam byl přijat v roce 1890) a poté na École nationale supérieure des mines de Paris. Po skončení svého studia pracoval jako důlní inženýr.
Politické působení
V roce 1900 byl zvolen poslancem francouzského Národního shromáždění. Zastával funkci ministra kolonií (1911–1914), ministra války (1913) a ministra pro osvobozená území (1917–1919).[1] Byl také francouzským zástupcem u Společnosti národů. V roce 1920 byl zvolen senátorem za obvod Meurthe-et-Moselle, v roce 1925 se stal místopředsedou senátu a v roce 1931 jeho předsedou. Po atentátu na prezidenta Paula Doumera v roce 1932 byl zvolen jeho nástupcem jako kompromisní kandidát přijatelný pro většinu politických stran.[2]
Během jeho prezidentského období došlo ke krizi 6. února 1934 a nástupu Lidové fronty. V roce 1939 byl zvolen pro druhé funkční období.[3] Po prohrané bitvě o Francii a okupaci severního francouzského území nacistickým Německem předal v červenci 1940 své pravomoci maršálu Philippu Pétainovi, čímž skončila třetí Francouzská republika.
Za druhé světové války byl nacisty internován mj. na zámku Itter v Tyrolsku. Z dostupných zdrojů nevyplývá, zda byl dne 5. května mezi těmi francouzskými vězni, kteří byli po krátké bitvě osvobozeni společným zásahem amerických jednotek a německého wehrmachtu proti Waffen SS.[4] Předtím v roce 1944 uznal jako legitimní exilovou vládu vedenou generálem Charlesem de Gaulle.
Reference
- ABC-politique.com, Dostupné online
- Albert Lebrun. Britannica.com,
- Élysée.fr Dostupné online
- Spartacus Educational, Dostupné online
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Lebrun na Wikimedia Commons