Helena Waldecko-Pyrmontská

Kresba Heleny Waldecko-Pyrmontské

Helena měla původně být provdána za Viléma III. Nizozemského, nakonec se však jeho manželkou stala její starší sestra Emma. Později se Helena setkala se členem britské královské rodiny, vévodou z Albany, Leopoldem. Leopold byl nejmladším synem královny Viktorie a právě ona na syna tlačila, aby se s Helenou setkal. V listopadu 1881 se nakonec pár zasnoubil, přestože Leopold a Helena byli příbuzní: společnou jmenovatelkou byla Pavlína Württemberská.

svatba Heleny a Leopolda se konala 27. dubna 1882 na hradě Windsor. Po svatbě novomanželé pobývali na zámku Claremont nedaleko města Esher v hrabství Surrey. Manželství bylo šťastné, avšak krátké. Trvalo pouze dva roky a skončilo nečekanou smrtí Leopolda, který trpěl závažnou dědičnou nemocí, poruchou krevní srážlivosti hemofilií. Zemřel na krvácení do mozku poté, co si ve francouzském Cannes při pádu poranil koleno. V době Leopoldovy smrti byla Helena podruhé těhotná a tři měsíce po manželově smrti porodila syna Karla Eduarda, který později zdědil otcův titul vévody z Albany.

Podle slov dcery Alice byla její matka Helena velmi inteligentní a své povinnosti vždy vzorně plnila. Královna Viktorie měla zpočátku obavy, že po smrti manžela se Helena vrátí do Německa a vezme tam i své děti, členy britské královské rodiny. Ve svých dopisech proto naznačovala, že by byla ráda, kdyby se Helena vrátila do společnosti a mezi lidi obecně. Viktorie si svoji snachu přes počáteční rozpaky brzy oblíbila. Helena s velkou oblibou řešila matematické úlohy a četla filozofické texty. Její manžel Leopold ji dokonce přivedl mezi akademiky Oxfordské univerzity. S těmi se Helena přátelila i po zbytek života.

Roku 1894 Helena, společně s dalšími lidmi, založila Deptfordský fond. Tento fond původně sloužil k tomu, aby s jeho pomocí našly ženy a dívky pracující v nebezpečných podmínkách nové zaměstnání. V roce 1899 pak Helena otevřena Albanský institut (Albany Institute). Byla též zapojena do řady charitativních projektů. Během první světové války se charitě věnovala společně se svou švagrovou Beatrix Sasko-Koburskou a Marií Luisou Šlesvicko-Holštýnskou.

Po Leopoldově smrti Helena i s dětmi nadále pobývala na zámku Claremont. Po nečekané smrti dědice Sasko-Kobursko-gothajského vévodství Alfréda byl Helenin šestnáctiletý syn Karel Eduard vybrán jako jeho následník. Vévoda z Albany se tak přestěhoval do Německa a převzal správu nad vévodstvím. Když o čtrnáct let později vypukla první světová válka, byl Karel Eduard povinen sloužit v německé armádě – proti Velké Británii, vlasti svého otce. Důsledkem toho bylo, že byl nakonec v roce 1917 zbaven všech anglických titulů. Naproti tomu Karlova sestra Alice v Anglii zůstala a provdala se za vévodu u Athlone.

V roce 1901 se spekulovalo o možném sňatku Heleny a Archibalda Primrose, avšak k jeho realizaci nakonec nedošlo.

Dne 1. září 1922 zemřela Helena na infarkt při návštěvě svého syna v Tyrolsku.