Heinrich Vogeler

Vogeler vyrostl ve středostavovské rodině majitele velkoobchodu v Brémách a v letech 1890-1895 vystudoval Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu. Během studií navštívil Holandsko, Bruggy, Janov, Rapallo a Paříž. Po smrti otce mu dědictví umožnilo žít jako umělec ve svobodném povolání. Roku 1894 se přidružil k umělecké kolonii ve Worpswede, kterou založil roku 1889 Fritz Mackensen. V 90. letech zde pobývali malíři Hans am Ende, Otto Modersohn a jeho žena Paula Becker, Fritz Overbeck a Carl Vinnen nebo literáti Gerhard Hauptmann, Thomas Mann, and Rainer Maria Rilke se svou ženou, sochařkou Clarou Westhoff. Skupina se proslavila svými výstavami v Mnichově v letech 1895 a 1896 (Glaspalast München).[1]

Jaro (portrét Marthy Vogeler), 1897

Heinrich Vogeler, Der Barkenhoff 1904

Vogeler si ve Worpswede koupil dům a nazval ho Barkenhoff (Březový dům) a roku 1901 se oženil s Marthou Schröder (dcery Marie-Luise, 1901, Bettina, 1903, Marta, 1905). Cestoval do Itálie (Řím, Benátky, Florencie, Neapol 1902), na Ceylon (1906), do Lodže (1907), Glasgow a Manchesteru a pod vlivem četby Maxima Gorkého i zkušeností s dělnickými slumy v Británii začal sympatizovat s dělnickou třídou. Roku 1908 založil se svým bratrem Franzem dílnu 'Worpsweder Werkstätte', která vyráběla potřeby pro domácnost. Manželství se dostalo do krize, protože Vogelerova manželka nesdílela jeho politické názory.

Roku 1914 narukoval jako dobrovolník a působil jako zpravodajský důstojník v Karpatech. Ještě během války se ale stal zapřisáhlým pacifistou a zaslal císaři mírovou výzvu Das Märchen vom lieben Gott. Vogeler měl štěstí a nebyl popraven jako defétista, ale skončil pouze na psychiatrii. Po skončení války přivedl do Barkenhoffu válečné zajatce, kteří byli nuceni pracovat v zemědělství, německé revolucionáře a levicové intelektuály a ze sídla umělců vytvořil otevřenou anarchistickou komunu. Sám se stal členem Německé komunistické strany (SPD) a během listopadové revoluce se podílel na vzniku Dělnické a vojenské rady v Osterholz. Po vojenském potlačení Brémské sovětské republiky byl několikrát zatčen, ale nakonec se vrátil do komuny v Barkendorffu. Přispíval do krajně levicového tisku, jako Svobodní dělníci („freien Arbeiter“), který patřil straně „Föderation Kommunistischer Anarchisten Deutschlands“

• 
  Heinrich Vogeler, Martha Vogeler, Barkenhoff 1901
• 
  Heinrich Vogeler, Rudá Marie 1919
• 
  Heinrich Vogeler, Sonja Marchlewska 1922
• 
  Nicola Perscheid: Heinrich Vogeler r. 1924

Spolu se svou milenkou "Rudou" Marií Griesbach a přáteli, mezi nimiž byl také pacifista a vegetarián Friedrich Harjes, založili "školu práce" (Arbeitsschule Barkenhoff) a snažili se o hospodářskou soběstačnost a ekologické zemědělství. Navštěvoval univerzity a nabádal studenty aby změnili svůj přístup k životu. Roku 1920 se zapojil do akce "Neue Schar" Friedricha Muck-Lambertyho v Eisenachu, navázal přátelství s několika lidmi z tohoto okruhu (Theodor Plievier, Gregor Gog) a posílil své přesvědčení o mesiášském poslání umění.

V létě 1922 navštívila Barkenhoff Polka Zofie Marchlewská, jejíž komunistický otec Julian Marchlewski byl přítelem Rosy Luxemburgové, důvěrníkem Lenina a zakladatelem Mezinárodního spolku na pomoc revolucionářům (MOPR). V roce 1923 odejel s Marchlewskou do Moskvy a začal malovat obrazy novou výtvarnou technikou připomínající montáž. Tématem byl "Zrod nového člověka" - spasitele nového typu. Marchlewská porodila jeho syna a Vogeler se rozvedl s Marthou a roku 1926 oženil se Zofií. Svůj dům prodal MOPRu a zřídil v něm dětský domov spravovaný Roten Hilfe Deutschlands. Roku 1931 emigroval se Zofií do Sovětského svazu. Po napadení SSSR Německem byl roku 1941 zatčen a deportován do Kazachstánu kde pracoval na stavbě přehrady. Zde v bídných podmínkách roku 1942 zemřel. Jeho syn a manželka jako polští občané deportováni nebyli. Syn se během války stal zakladatelem německé protinacistické organizace "Nationalkomitee Freies Deutschland" a po akademické kariéře v Sovětském svazu zemřel roku 2005 ve Worpswede, Zofia emigrovala do Polska, kde zemřela roku 1983.

Vila Barkendorff byla v posledních letech opravena a otevřena roku 2004 jako Heinrich Vogeler Museum.

Rané Vogelerovo dílo bylo ovlivněno Botticellim a anglickými Prerafaelity (Jaro, 1897). V roce 1896 se stal ilustrátorem literárního měsíčníku Insel a pro jeho nakladatele ilustroval knihu básní Dir a knihu pohádek Oscara Wilda. V té době byla jeho grafické listy inspirované Aubrey Beardsleyem a hnutím Arts and Crafts.[2]

• 
  Heinrich Vogeler, Sedm labutí 1898
• 
  Heinrich Vogeler, Zvěstování 1901
• 
  Heinrich Vogeler, O. Wilde: Granatapfelhaus 1904
• 
  Heinrich Vogeler, Očekávání II 1912

Svůj dům Barkenhoff, který byl původně venkovským hospodářstvím, přestavěl ve stylu secese a také vše ostatní - okolní zahrada, obrazy, nábytek, šperky a šaty jeho ženy, design interiérů přizpůsobil jednotnému stylu jako Gesamtkunstwerk. V umělecké kolonii se pořádaly nedělní večírky a k návštěvníkům v domě patřili například Richard Dehmel, Gerhart Hauptmann, Carl Hauptmann, Thomas Mann, Rudolf Alexander Schröder a Max Reinhardt. Jako vyvrcholení Vogelerovy malby z přelomu století byl hodnocen obraz Koncert (letní večer) (1905), který získal Velkou medaili umění a věd na výstavě německého umění v Oldenburgu.[3]

Heinrich Vogeler, Letní večer

V letech 1904-1905 byl Vogeler vyzván, aby navrhl Komoru senátu na radnici V Brémách. Zařídil ji až po nejmenší detaily v secesním slohu a spolu s dalším jeho dílem pro Dům umění a řemesel ve Worpswede ho užité umění proslavilo více než jeho obrazy. V roce 1907 navrhoval železniční stanici ve Worpswede, stal se zakládajícím členem sdružení pro povznesení umělecké úrovně řemeselDeutscher Werkbund a spolu se svým bratrem Franzem založil dílnu Worpsweder Werkstätte v Tarmstedt. Jeho návrhy pracovní vesnice pro zaměstnance továrny nábytku v Bremen byly oceněny na Světové výstavě v Bruselu roku 1910. V roce 1912 navrhl pro svého přítele Emila Lohnberga dům (Stryck u Willingenu) kde použil přírodní stavební materiály. Na podzim opustil Barkenhoff a zřídil v Berlíně malé studio, kde dělal návrhy reklamní grafiky.

Zlatá komora senátu Brémy

Za války začal Vogeler pod dojmem zažitých hrůz malovat expresionistické obrazy (Truchlící ženy, 1918, Rudá Marie, 1919). Za své první cesty do Sovětského svazu setrval rok v Moskvě jako zaměstnanec Univerzity a začal zde malovat novou technikou připomínající koláž. Častým prvkem v obrazech z tohoto období, ovlivněných kubismem a futurismem, je pěticípá hvězda nebo srp a kladivo (Karelia a Murmansk, 1926). Sociální a politická témata byla předmětem jeho obrazů až do nástupu nacistů v Německu. Vogeler žil od roku 1931 v Sovětském svazu a cestoval po Uzbekistánu jako propagandista. Roku 1934 byl ředitelem expozice MOPR a vystavil zde své již čistě politické obrazy s obžalobou Třetí říše (Das Dritte Reich, 1934). Nakonec byl přinucen podrobit se státní doktríně a malovat v duchu socialistického realismu (Farmářka na vinici kolchozu Karla Marxe, 1939-40).