Heinrich Müller (anatom)

Heinrich Müller studoval lékařství na univerzitách v Mnichově, Freiburgu, Heidelbergu, Würzburgu a Vídni. Z profesorů jej nejvíce ovlivnili Ignaz Döllinger (Mnichov), Friedrich Arnold (Freiburg), Jakob Henle (Heidelberg) a Carl von Rokitansky (Vídeň).

Müller habilitoval v roce 1847 na Univerzitě ve Würzburgu. Těžiště jeho práce spočívalo nejprve v patologické anatomii. Poté, co na univerzitu ve Würzburgu přišel v roce 1849 Rudolf Virchow, soustředil se Müller na topografickou a srovnávací anatomii. Od roku 1852 byl Heinrich Müller mimořádným profesorem anatomie, od roku 1858 pak řádným profesorem. Přednášel systematickou anatomii, histologii a mikroskopii.

Zemřel 10. května 1864 ve věku 43 let.

Ve svém výzkumu se Müller zejména anatomií oka. Původně mikroskopicky zkoumal orgány zraku zvířat, později se soustředil na lidské oko. Rozhodující měrou přispěl k poznání stavby oka a zrakového nervu. V roce 1851 objevil a popsal rodopsin.[1][2] Kromě jiného objevil a popsal takzvané Müllerovy buňky v sítnici. Společně s Albrechtem von Graef, F. C. Dondersem, Williamem Bowmanem a Ferdinandem von Arlt patří k nejvýznamnějším oftalmologům 19. století. V roce 1860 byl Heinrich Müller zvolen členem Akademie věd Leopoldina.