Heinrich Kühn

S jeho obrazy, které jsou ve stylu impresionismu se řadí mezi zakladatele výtvarné fotografie – fotografického stylu, který se etabloval na mezinárodní úrovni jako umění vůbec. Jeho obrazy působí jako by byly pořízené měkce kreslícím objektivem a působí velmi piktorialisticky.

Technicky pracoval hlavně s gumotiskem, který vylepšil kombinovanou technikou vícenásobné vrstvené gumy. To způsobovalo dříve netušeným způsobem tvůrčí vliv na obraz a barevnou manipulaci. Tuto metodu vyvíjel ve Vídni společně s profesorem Hansem Watzekem a Hugem Hennebergem.[1]

Kühn v roce 1911 vynalezl proces gumové gravury, což je kombinace heliogravury a gumotisku. V roce 1915 vyvinul proniklý klih – chromátování (povrchové zušlechťování kovů chromovými sloučeninami), které se používá v rybím klihu jako koloid, který vedl k efektu gumotisku. Vynalezl také syngrafii, což je – dnes zapomenutý – postup, při kterém se pracuje se dvěma negativy s různou citlivostí, přičemž je u pozitivu dosažerno vyššího tonálního rozsahu. Kühn na to používal dvouvrstevný film s různou citlivostí a hlavně v reprodukční fotografii.

Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.[2]

Dědeček Heinricha Kühna byl sochař Christian Gottlieb Kühn.

• 
  Studie, 1911
• 
  Dívka se zrcadlem, 1906
• 
  Sluneční svit, 1906
• 
  Zrcadlo, 1911
• 
  Vítr, 1911
• 
  Campagna Romana, 1906
• 
  Benátky, 1911
• 
  Na dunách, 1911
• 
  Hamburský přístav, 1911