Heinrich Brandis

Působil jako statkář. Byl šlechtického původu.[2] Měl titul c. k. komořího. Byl veřejně a politicky aktivní. V letech 1869–1891 působil jako předseda Katolického lidového spolku pro Horní Rakousy. Od roku 1873 byl činný ve finančním ústavu Volkskredit Oberösterreich.[1]

Zasedal jako poslanec Hornorakouského zemského sněmu, kam nastoupil roku 1870 a členem sněmu zůstal do roku 1892. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Vöcklabruck, později za obvod Freistadt. Politicky patřil mezi katolické konzervativce. V roce 1871 byl členem zemského výboru.[1]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí v Horních Rakousích, obvod Freistadt, Leonfelden, Perg atd. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1879 a volbách roku 1885.[4] V roce 1873 se uvádí jako hrabě Heinrich Brandis, c. k. komoří a statkář, bytem Waldegg.[5] V roce 1873 zastupoval v parlamentu opoziční blok.[6] V roce 1878 zasedal v poslaneckém Hohenwartově klubu (tzv. Strana práva, která byla konzervativně a federalisticky orientována).[7] Jako konzervativec se uvádí i po volbách v roce 1879.[8] V listopadu 1881 přešel do nově utvořeného Liechtensteinova klubu (oficiálně Klub středu), který byl více katolicky, sociálně reformně a centristicky orientovaný.[9]

Od roku 1891 až do své smrti byl členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[1][2]

Zemřel v únoru 1900 po osmidenním onemocnění, které ho upoutalo na lůžko a během kterého se u něj rozvinul zápal plic.[3]