Heda Gablerová

Heda Gablerová (Hedda Gabler) – ve starších českých překladech Hedda Gablerová – je drama Henrika Ibsena napsané roku 1890. Knižně vyšlo 16. prosince 1890 v nakladatelství Gyldendal v Kodani. Světová premiéra díla se konala za přítomnosti autora 31. ledna 1891 v mnichovském Residentztheater. Inscenace neměla velký úspěch a většina kritiků ji odmítala. Dnes patří toto drama k nejoblíbenějším a nejhranějším Ibsenovým hrám. [1]

Heda Gablerová
AutorHenrik Ibsen
Jazyknorština
OceněníCena Laurence Oliviera
Datum vydání1890
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česká premiéra v překladu Huga Kosterky se odehrála 21. března 1906 ve Švandově divadle v Praze, režíroval ji Vilém Táborský, hlavní roli hrála Marie Táborská.

Drama o čtyřech dějstvích se odehrává v obývacím pokoji Tesmanových během dvou dnů. Všechny dramatické okamžiky se odehrávají za scénou.

Děj

Hlavní postavou hry je Heda, dcera generála Gablera. Je to hrdá žena milující společenský život. Její manžel Dr. Jørgen Tesman je oddaný své práci a své ženě, ale v ničem nevyniká. Slečna Julie Tesmanová, Jørgenova tetička, puntičkářsky pečuje o svého synovce. JUDr. Brack, rodinný přítel, je vypočítavým člověkem, který si umí zařídit život podle svého. S paní Teou Elvstedovou – naivní, nepříliš bystrou dámou – se Heda zná od dětství. Eilert Løvborg, Hedina láska z mládí, má potenciál vykonat velké činy, je ovšem ve vleku své závislosti na alkoholu.

Jørgen se se svou ženou právě vrátil z tříměsíční svatební cesty a očekává, že získá dobré místo na univerzitě. Přichází paní Elvstedová a prosí o pomoc pro Eilerta Løvborga, který je jejím důvěrným přítelem. Doktor Brack informuje Jørgena o tom, že jeho povýšení není úplně jisté, na místo byl totiž vyhlášen konkurz. Eilert se setká s Hedou osamotě, kvůli ní totiž přijel do města. Rozkurážený Løvborg posléze odchází na pánskou jízdu k doktoru Brackovi. Tesman se v noci vrací z večírku s Eilertovou budoucí knihou, kterou našel ležet na ulici. Heda zůstává s rukopisem sama. Přichází zdrcený Løvborg zoufalý ze ztráty knihy. Heda mu neprozradí, že ji má u sebe, místo toho mu dá jednu z pistolí generála Gablera, aby se mohl zastřelit, a rukopis knihy tajně spálí.

Doktor Brack přináší zprávu o Eilertově smrti. Elvstedová a Tesman se rozhodnou zachránit knihu Eilerta Løvborga a začínají znovu skládat její obsah z poznámek. Doktor Brack Hedě naznačí, že kdyby řekl, čí byla pistole, jíž byl Løvborg zastřelen, měla by velké problémy. Heda reaguje sebevraždou.

Heda Gablerová patří k Ibsenovým dramatům společenským. Děj je částečně retrospektivní. Vztahy jednotlivých hrdinů procházejí vývojem. Všechny postavy se snaží najít východisko ze svého života a fungovat v přítomnosti podle daných rolí, ne všem se to ovšem daří. V dramatu lze vysledovat dvě linie postav. Na jedné straně stojí Heda, doktor Brack a Eilert Løvborg snažící se naplnit své ideální představy o životě, na druhé se nachází Jørgen Tesman, Tea Elvstedová a slečna Tesmanová, konformní lidé smíření s maloměšťáckým životem bez větších cílů. Heda se pokouší žít tak, jak si původně představovala, ale kvůli ubohosti svého manžela a limitujícím společenským konvencím se jí to nedaří. Neumí být šťastná. Chtěla by žít vznešeně, dělat velká gesta a nechat si je oplácet. Na světě už ovšem nemá nikoho, kdo by jí byl důstojným partnerem. Proto přichází o veškerou naději. Její smrt je jediným velkým činem, který může svobodně provést.

České překlady

[2] [1]

  • Hugo Kosterka (19--)
  • J. V. Voženílek (19--)
  • Jaroslav Kvapil (19--)
  • Jan Rak (1965)
  • František Fröhlich (1981)

Česká uvedení

[3]

Filmové zpracování
  • Hedda Gabler, britský film režiséra Matthew Johna z roku 2016

Reference
  1. IBSEN, Henrik. Hry II. Praha: Divadelní ústav, 2006. ISBN 80-7008-194-5. Kapitola Helena Fröhlichová: Poznámka ke hře, s. 213. (česky)
  2. Internetové stránky Divadelního ústavu [online]. Praha: [cit. 2012-06-22]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  3. Databáze ibsen.net [online]. [cit. 2012-06-22]. Dostupné online.


Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.