Hebrejské číslice

Hebrejština má názvy pro čísla od nuly do jednoho milionu. Hebrejská abeceda se už jen omezeně používá pro vyjádření číslic, je rozšířená na kalendářích. V jiných případech se používají arabské číslice. Základní a řadové číslovky se musí rodem shodovat s podstatným jménem, které popisují. Není-li takové podstatné jméno (například telefonní číslo), používá se ženský rod. Pro řadové číslice větší než deset se používají základní číslovky a čísla nad hodnotu 20 nemají žádný rod.

Spodní hodiny na židovské radnici v Praze s hebrejskými číslicemi proti směru hodinových ručiček.

kapesní hodinky ze začátku 20. století s hebrejskými číslicemi, pořadí je po směru hodinových ručiček (Židovské muzeum, Berlín).

Hebrejský numerický systém funguje na aditivním (sčítacím) principu, ve kterém jsou přidány číselné hodnoty písmen, aby dohromady vytvořily celek (celé číslo). Například 177 je reprezentováno jako קעז, které (zprava doleva) odpovídá 100 + 70 + 7 = 177.

Matematicky tento typ systému vyžaduje 27 znaků (1–9, 10–90, 100–900). V praxi se poslední písmeno, tav, (které má hodnotu 400) používá v kombinaci se sebou samým a/nebo jinými znaky od kof (100) kupředu směřujíc, aby se vytvořila čísla od 500 výše. Alternativně, 22znaková hebrejská číselná sada se někdy rozšiřuje na 27 za použití pěti sofit (koncových) forem hebrejských písmen (viz dále).[3]

Geršajim (״, v Unicode U+05F4) je znak připomínající dvojité uvozovky (někdy je mylně označován jako mercha'ot, tedy hebrejské dvojité uvozovky). Vkládá se před poslední písmeno (tedy vpravo od něj) a označuje, že posloupnost písmen nereprezentuje běžné slovo, ale něco jiného. Může se jednat o číslo, nebo také o akronym nebo cizí slovo. Podobný význam má i gereš (׳, v Unicode U+05F3), který se podobá se jednoduchým uvozovkám či apostrofu. Gereš se připojuje za poslední písmeno (tedy vlevo od něj) a používá se především jednak jako diakritické znaménko, jednak pro označení čísel a zkratek.

Je-li číslo zapsáno dvěma či více znaky, použvá se k jeho označení znak geršajim (např. 28 → כ״ח); je-li reprezentováno jediným znakem, použije se gereš (např. 100 → ק׳). Gereš se někdy používá i k oddělení tisíců a nižších řádů (např. 5781 → ה׳תשפ״א).

Náhrobní kámen z roku 1935 v Baiersdorfu, v Německu, čtení:

נפטר ביום כׄ אייר ונקבר ביום כׄגׄ איירשנת תׄרׄצׄהׄ לפׄק‎

česky:

zemřel v den 20. ijaru a pohřben v den 23. ijaru roku 695 bez tisíců [tj. v roce 5695]

(Příslušné číslice jsou označeny tečkami nahoře.)

Alternativní způsob se používal ve starých rukopisech a stále se používá na novodobých náhrobcích, kdy se dává tečka nad každý znak číslice.

V tisku se pro většinu účelů v moderní hebrejštině používají arabské číslice. Hebrejské číslice se dnes používají hlavně pro zápis dnů a roků hebrejského kalendáře; s odkazem na tradiční židovské texty (zejména na biblické kapitoly a verše a na talmudská folia); jako odrážky nebo číslované seznamy (podobně jako A, B, C, atd. v češtině); a v numerologii (gematrie).

Tisíce se počítají odděleně a počet tisíců předchází zbytku čísla (vpravo , protože hebrejština se čte zprava doleva). Neexistují žádné zvláštní značky znamenající, že "počet" začíná nad tisíci, což může teoreticky vést k nejednoznačnosti, i když se někdy používá znak jednoduché uvozovky po znacích. Při uvádění roku hebrejského kalendáře v současném tisíciletí pisatelé obvykle vynechávají tisíce (kterých je v současnosti pět, ה‎). Např. současné izraelské mince však tisíce v letopočtu uvádějí.

Abdžadské číslice jsou až do čísla 400 podobné s hebrejskými číslicemi. Řecké čísla se liší od těch hebrejských od čísla 90 a vyšších, protože v řecké abecedě neexistuje ekvivalent pro cade (צ).